Dnes stačí vložit chleba do štěrbiny, stisknout páčku a během chvíle se ozve známé cvaknutí. Hotová topinka vyskočí nahoru a člověk ji může rovnou namazat máslem. Jenže první elektrické topinkovače takovou samozřejmost vůbec neznají.

Uživatel musí stát opodál, hlídat chleba, v pravou chvíli ho otočit a nakonec ho také ručně vyndat. Z obyčejného spotřebiče se tak postupně stává malý zázrak automatizace.

Elektrický toaster se objevuje na začátku 20. století, kdy se elektřina postupně dostává do domácností. Například existuje model General Electric D-12 z roku 1909. Vypadá spíš jako kovový rám s několika topnými dráty než jako spotřebič, který známe dnes.

Chléb se vkládá mezi rozpálené části a problém je okamžitě jasný: přístroj sám nepozná, kdy je hotovo. První elektrické topinkovače navíc opékají pouze jednu stranu najednou. Člověk proto musí u nich zůstat, topinku obrátit a nakonec ji vyjmout.

To zní jako drobná nepříjemnost, ale právě tady se ukazuje, jak odlišně lidé na začátku elektrického věku chápou domácí spotřebiče. Samotné přivedení elektřiny k topnému tělesu totiž nestačí. Přístroj musí také vědět, co má udělat, až je práce hotová. A to je překvapivě složitý technický problém.

Vynálezce přidává brzdu

Zlom přichází ve 20. letech. Americký vynálezce Charles P. Strite pracuje na mechanismu, který dokáže opékání nejen zahájit, ale také ukončit.

Jeho patenty na „bread-toaster“ pocházejí z roku 1921 a Smithsonian uvádí, že právě Striteho konstrukce stojí za prvním automatickým pop-up toasterem, který se objevuje v roce 1926. Princip je geniálně jednoduchý.

Uživatel stlačí páčku a chléb sjede dolů mezi topná tělesa. Mechanismus ho během opékání drží na místě. Po uplynutí nastaveného času se elektrický obvod přeruší a držák se uvolní. Topinka vyskočí vzhůru.

Najednou už není potřeba stát vedle spotřebiče jako hlídač snídaně. Právě ono „vyskočení“ mění celý zážitek. Topinkovač už není jen elektrická spirála, která zahřívá chleba. Stává se spotřebičem, který sám provádí několik kroků za sebou.

Malý spotřebič mění ranní rituál

Ve 20. letech 20. století si elektrické topinkovače získávají rychle oblibu. Američané během tohoto desetiletí kupují více než milion elektrických toasterů. Spotřebič se přitom často používá přímo na snídaňovém stole.

Elektrické společnosti ho navíc propagují jako jednu z cest k pohodlnější domácnosti a zároveň jako způsob, jak zvýšit spotřebu elektřiny.

Ještě zajímavější je, že vývoj toasteru se potkává s dalším zdánlivě obyčejným vynálezem – krájeným chlebem. První strojově krájený chléb se prodává v USA v roce 1928 a celostátně se krájený Wonder Bread prosazuje od roku 1930. Najednou do sebe všechno zapadá: stejně silné plátky, elektrický toaster a automatické vyskočení hotové topinky.

Dnešní toaster tak není jen přístroj na opečení chleba. Je to malá ukázka toho, jak se mění domácnost. Nejdřív člověk musí stát u topinky. Potom jen stiskne páčku. A nakonec může během snídaně odejít. Právě v tom spočívá nenápadná revoluce obyčejných věcí:

největší pohodlí často nevzniká jedním velkým vynálezem, ale sérií drobných nápadů, které postupně odstraní všechno, co jsme dříve museli dělat sami.