Dne 20. listopadu 2004 startuje z odpalovací rampy 17 na mysu Canaveral nosná raketa Delta II. Na oběžnou dráhu dopraví vzácný náklad: Kosmickou observatoř Swift určenou ke studiu gama záblesků. Projekt nese vzápětí ovoce. Ten zřejmě největší a nejtajemnější objev ale zažijí vědci přesně před 10 lety…
Pouhou dvacetinu sekundy. Tak dlouho trvá gama záblesk zachycený 9. května 2005. A astrofyzici rovnou slaví jedno „poprvé“. Díky družici s celým jménem Swift Gamma-Ray Burst Mission se podaří vystopovat jeho původ.
Hned v září následuje další triumf – 200 sekund trvající záblesk, jehož vzdálenost je 12,6 miliard světelných let. Tak daleký ještě nikdo nezachytil. Jen pro srovnání, Slunce je od nás vzdálené přibližně 0,000015820 světelného roku. To, co přijde v listopadu roku 2013, však zamotá hlavy i ostříleným kapacitám.
Vždyť nemá co existovat!
Co je ve vesmíru nejjasnější? Kvasary. Ty se s oblibou shromažďují do velkých uskupení.
Ovšem když dne 11. ledna 2013 oznámí vědci z univerzity v anglickém Prestonu objev skupiny 73 kvasarů v souhvězdí Lva, která se táhne do šířky 1,4 miliardy světelných roků a až do nepředstavitelné délky 600 miliónů světelných roků, zůstává rozum stát.
Vždyť Mléčná dráha má nicotný průměr zhruba 100 000 světelných roků! Uskupení dostane jednoduchý název Velká skupina kvasarů a ihned si najde řadu odpůrců.
Podle kosmologického principu stanoveného astronomy totiž nemají útvary větší než 1,2 miliardy světelných let existovat. Málokdo v tu chvíli čeká, že tento velikostní rekord bude překonán hned na podzim.
A máme tu nový rekord…
Gama záblesky jsou nejsilnější záření v elektromagnetickém spektru. Díky nim víme o existenci struktur, na které nedohlédneme.
V listopadu roku 2013 analyzuje americko-maďarský tým pod vedením Istvána Horvátha, Jona Hakkily a Zsolta Bagolyho data z teleskopů a vesmírné observatoře Swift. A najdou něco, čemu odmítají sami uvěřit:
Strukturu, která zabírá pásmo velké zhruba 10 miliard světelných let!
Pozorovatelný vesmír, což je jeho kulová část, ze které mohlo od vzniku vesmíru na Zeměkouli doputovat nějaké elektromagnetické záření, je přitom nyní v průměru odhadován na 93 miliard světelných let. Tento nový objev by tak zabíral 10 % z něj!
Srdečné pozdravy na Filipíny
Herkules je pátým největším souhvězdím a díky své blízkosti k nebeskému rovníku je alespoň z části pozorovatelný na jakémkoliv obydleném místě na Zemi. To souhvězdí Severní koruny najdeme co do velikosti až na 73. místě z 88 souhvězdí oblohy.
A právě tato dvojce stojí díky své blízkosti za pojmenováním tajemného giganta.
Termín Velká zeď Hercules-Corona Borealis, jak se struktura nyní jmenuje, pochází překvapivě od filipínského adolescenta Johndrica Valdeze z města Marikina na ostrově Luzon, který ho použije prvně na Wikipedii.
Když název zpopularizuje ve svém pořadu Jacqueline Howardová ze CNN, převezme ho už i Jon Hakkila – a to přes to, že je trochu zavádějící. Struktura totiž sahá mnohem dál, a to až k souhvězdí Blíženců.
