Každá věda, než dospěje k jistému pokroku, dělá omyly. I medicína. Epocha vás provede některými dnes již překonanými teoriemi, které dokáží, že současná moderní medicína je to nejlepší, co si v případě nemoci můžete přát.

Lékař zkoumá nemocného, obchází ho ze všech stran, bradu podepřenou třemi prsty. Nakonec pokývne a řekne: „Pustíme mu žilou, to pomůže.“ A pokud nepomůže? Pak je to vůle boží. Nikoliv důsledek nesprávné lékařské péče.

Ale co je s podivem – pouštění žilou, jeden z pozůstatků nejstarší lékařské teorie – se udrží v lékařské praxi až do 19. století. Podle téhle teorie obsahuje lidské tělo čtyři základní šťávy: krev, hlen, žlutou žluč a černou žluč.

Starověcí doktoři nemají důvod o tom pochybovat. Čtyřka je magické číslo. Čtyři roční období, čtyři elementy. Dává to smysl.

A tak teorii, kterou poprvé představí slavný lékař Hippokrates (460–370 př.n.l.), samotný zakladatel lékařské vědy, převezme Galén (129–?200) a od něj pak celý západní svět.

Čtyři tělní tekutiny

A jak to tedy je? „Černá žluč je velmi škodlivá látka,“ vysvětluje Galén. Až na to, že v těle se vlastně nevyskytuje. Její barvou je barva zaschlé krve. Žlutá žluč v případě přebytku vychází ven pomocí zvracení. Třeba při úplavici.

Přebytek hlenu působí v zimě nachlazení. „Když jsi nachlazen, máš rýmu a hled vytéká nosem ven. Není to jasný důkaz?“ Poslední je krev. Ta je zdravá, potřebná, ale ani tady není její přebytek dobrý pro zdraví.

Proto nastupuje řezání do žil nebo přikládání pijavic. A až do 19. století v tomto duchu pracují všichni lékaři. Naštěstí moderní věda nás pijavic zbaví – alespoň těch ze zvířecí říše.

Bacha na miasmata

Další z Hippokratových teorií se týká šíření nemocí. Od 4. století tak lidé vědí, že nemoci se přenáší vzduchem díky miasmatům.

„Jsou to neviditelné částečky, které vznikají z hnijící organické hmoty!“ Je to prostě špatný vzduch, ve kterém se drží nemoci, má podobu kouře, páry nebo mlhy. Jde o jedovatý dech nočních tvorů.

Lidé se nenakazí jeden od druhého, ale jen díky špatnému vzduchu. Není divu, že léčba moc nefunguje, ale na druhou stranu dá vzniknout nejvíc cool lékařské uniformě.

Jedna dvě, smrtka jde

Do vsi tak přichází morový doktor. Zahalený v černém koženém plášti, na hlavě má děsivou ptačí masku s dlouhým zobákem. Když hledí na nemocného, jako kdyby na něj pohlédla sama smrt. V ruce má hůl, aby se nemusel nemocných dotýkat.

Není to jen móda, ale oblek má felčara chránit. V dlouhém zobáku je totiž ocet a všelijaké léčivé byliny, které mají zlou moc miasmat zlomit. A proč podoba ptáka? „Ptáci jsou posly morových epidemií, a kdo přijme jejich podobu, tomu se nemoc vyhne.“