Řád templářů, oficiálně nazývaný Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu, vyrostl během dvou staletí z malé skupiny křesťanských bojovníků v jednu z nejmocnějších vojenských i finančních sil středověké Evropy.
Založení s cílem chránit poutníky ve Svaté zemi jim postupně otevřelo cestu k obrovskému bohatství – od zlata a stříbra přes rozsáhlé pozemky až po cenné relikvie a důležité dokumenty. Právě tato moc však nakonec přispěla k jejich pádu.
Osudným se stal pátek 13. října 1307, kdy francouzský král Filip IV. Sličný, těžce zadlužený u templářů, nařídil masové zatýkání členů řádu. Přestože byla zabavena řada jejich pokladů, ten nejdůležitější – hlavní templářský poklad – nebyl nikdy nalezen.
A právě jeho zmizení dodnes patří k největším a nejzáhadnějším tajemstvím evropských dějin.
Záhadný konvoj: Útěk z Paříže
Podle soudobých, byť neoficiálních záznamů, neproběhlo zatýkání templářů zcela hladce a s úplným překvapením. Několik dní, možná i týdnů, před 13. říjnem 1307, údajně opustilo sídlo řádu v Paříži několik vozů a lodí naložených neznámým nákladem.
Historici spekulují, že varování přišlo od informátorů z králova dvora, nebo že velmistr Jacques de Molay včas pochopil, jakou hru Filip IV. hraje.
Tento záhadný konvoj, který měl uprchnout směrem k pobřeží, s sebou pravděpodobně vezl nejcennější a nejpřísněji střeženou část pokladu: zlaté a stříbrné rezervy a zejména relikvie.
Následně se templářské lodě, které tehdy tvořily jednu z největších flotil na světě, rozprchly do různých směrů, čímž znemožnily králi Filipovi získat to, po čem nejvíce toužil.
Poklad a Svatý grál: Mýty a realita
Spekulace o obsahu templářského pokladu jsou prakticky neomezené. Kromě čistého bohatství – zlata a drahokamů, které by králi pomohly stabilizovat jeho finanční situaci – se mluví o dvou klíčových mystických předmětech.
Prvním je poklad Šalomounova chrámu z Jeruzaléma, který templáři údajně objevili při vykopávkách a po kterém získali své jméno. Druhým a nejžádanějším je Svatý grál, kalich používaný při poslední večeři.
Ačkoliv moderní historie považuje Grál za pouhý mýtus, středověcí badatelé ho brali vážně.
Podle některých konspiračních teorií nebyl poklad jen hmotný, ale šlo o dokumenty, které dokazovaly, že Ježíš Kristus měl potomky, nebo které podkopávaly autoritu katolické církve, což by byl pro Filipa IV. ještě silnější motiv k utajení nálezu.
Možné úkryty: Skotsko, Portugalsko a Nový svět
Kam tedy templáři zmizeli? Nejpravděpodobnějšími útočišti byly země, kde neměl Filip IV. Sličný vliv.
Skotsko: Král Robert I. Bruce byl tehdy v konfliktu s papežem, a proto odmítl exkomunikované templáře vydat. Mnozí rytíři se přidali k jeho armádě a pomohli mu v bitvě u Bannockburnu (1314).
V Rosslynské kapli ve Skotsku se spekuluje o podzemních kryptách, kde by poklad mohl být ukryt.
Portugalsko: Portugalský král Dinís I. jednoduše přejmenoval templáře na Řád Kristův a dovolil jim dále operovat. Tento řád se později významně podílel na dobývání Nového světa. Je možné, že část pokladu byla použita na financování velkých námořních plaveb.
Švýcarsko: Méně častá, ale přetrvávající teorie mluví o templářích jako o základu švýcarského bankovního systému. Rytíři měli uložit své bohatství do horských trezorů a vytvořit tak první neutrální finanční síť.
Osud pokladu zůstává nedořešen. Ať už byl rozptýlen na financování nových řádů, použit pro válečné účely nebo skryt hluboko pod zemí, jeho zmizení podtrhuje, jak dokonalé krytí dokázala tato elitní středověká organizace zajistit.
