Všechno probíhá hrozně rychle, ještě před několika dny živoří ve vyhnanství kdesi na Sibiři. Teď se setkává se svými souputníky, kteří mu stihli zařídit zbrusu nové doklady, jen netuší, na jaké jméno je mají vystavit. „Trocký,“ řekne nové příjmení téměř okamžitě.

V literatuře je to celkem běžná záležitost, že si umělci zvolí pseudonym, pod kterým vydávají díla či malují obrazy, jenže politika – to je něco jiného.

Dlouhá a nezdolná řeka

Kdo: Vladimir Iljič Uljanov

Přezdívka: Lenin

Potřebuje organizovat revoluční aktivity, psát články a pořádat schůze. Nechce ohrozit rodinu a dávat všanc své rodné jméno, a tak se z Vladimira Iljiče Uljanova (1870–1924) stává Lenin!

Pod falešným jménem

Šest dní po narození ho pokřtí a když pobíhá po Simbirsku, rodném městě, volají na něj často Voloďo. Z malého chlapce dozraje do patnáctiletého habána, jemuž umírá otec. Okamžitě se zřekne víry a mění se na nevyzpytatelného mladíka.

S úctou hledí na bratra Alexandra (1866–1887), jehož ale carské úřady nechají kvůli účasti na atentátu vůči carovi popravit. To paradoxně vhání Uljanova do náruče revoluce, záhy čte Manifest a zcela propadá marxismu.

To už se o něj zajímají uniformovaní strážci zákona. Uljanov raději volí falešné jména jako K. Tulin či Iljin – u žádného ale nevydrží. Koncem roku 1900 posílá do světa noviny s názvem Iskra, kam přispívá i jistý N. Lenin.

Údajně tím odkazuje na divokou sibiřskou řeku Lenu. Může také symbolizovat dlouhé putování, protože tok se klikatí 4 400 kilometrů. S novým jménem se nejvíce proslaví, a tak si ho nechá. Uspořádá pod ním revoluci a ovládne největší zemi světa.

S židovským původem

Kdo: Lev Davidovič Bronštejn

Přezdívka: Trocký

Původ Lva Davidoviče Bronštejna (1879–1940) do komunistické ideologie příliš nezapadá. Židovské kořeny jsou ve jméně jasně patrné, a tak raději volí změnu – Leninovi sekunduje jako Trocký.

Inspirace za mřížemi

Doma u Bronštejnů nezní ani ruština či jidiš – hovoří suržykem, tedy směsí ruských a ukrajinských slov. Sám Trocký bude v budoucnu sice ovládat angličtinu, francouzštinu a němčinu, na druhou stranu tvrdí, že jedině rusky umí plynně.

Očividně má pod čepicí, otec z něj chce mít inženýra, jenže synek přičichne k marxismu. Jako studenta univerzity v Oděse ho nová ideologie doslova pohltí. Tiskne letáky a pod všemožné eseje rychle naškrábe pseudonym Lvov.

Psaní mu jde na výbornou, a tak následně volí přiléhavější jméno Brk. Ani to mu však nezůstane. Všechno změní podzim roku 1902, tehdy utíká z vyhnanství na Sibiři a v Irkutsku na něj čekají spiklenci se zbrusu novým pasem. „Na jaké jméno?“ ptají se ho.

„Trocký,“ vyhrkne ze sebe Bronštejn. Nechce upozorňovat na svůj židovský původ, a tak si jméno vypůjčí od jednoho z bachařů. Podle některých zdrojů revolucionáře mlátí, jiné zase uvádí, že Bronštejna inspiruje a chová se k němu přátelsky. Ať či onak, Trocký ho krvavě zapíše do historie.

Pevný jako ocel

Kdo: Josif Vissarionovič Džugašvili

Přezdívka: Stalin

Málokterý diktátor má na rukou tolik krve jako Stalin. Muže s pronikavým pohledem ale všichni kdysi znají jako Josifa Vissarionoviče Džugašviliho (1878–1953).

Tvrdý a nezlomný

„Soso, pojď si hrát,“ křičí na něj kamarádi a užívají zdrobnělinu jména Josif. Jakmile vyroste krčí nad dětskou přezdívkou obočí.

Místo toho boří nos do knih, hltá například román Otcovrah, jenž napíše gruzínský spisovatel Alexander Kazbegi (1848–1893). Popisuje putování odvážného a spravedlivého bandity Koby, který by snesl srovnání třeba s Robinem Hoodem.

Koba odmítá jakékoliv autority a to se Džugašvilimu líbí a nechá si tak říkat. Jako Koba čte i Manifest a čím dál víc tíhne k socialistům. Několikrát skončí ve vyhnanství, to jeho přesvědčení nezlomí – naopak.

Při rozkolu levice následuje radikálního Lenina. Další léta tráví ve vyhnanství a na svobodě. Článek, jež mu vyjde v roce 1913 signuje jako K. Stalin. Tehdy jsou konspirační jména doslova nutností. Džugašvili ho odvodí od ruského slůvka stal čili ocel.

Chce ukázat tvrdost a neústupnost vůči nepřátelům. Zlé jazyky tvrdí, že se tak trochu opičí po Leninovi. Přezdívka se mění na jméno a vyroste s ním v obávaného diktátora. Zajímavostí je, že příjmení Stalin volí i jeho nejmladší syn Vasilij (1921–1962). K návratu k původnímu Džugašvilimu zvolí až v lednu 1962.