Masakr na svatého Valentýna, válka gangů, která si vyžádala stovky životů, a nakonec pád kvůli neplacení daní. Život Ala Caponea byl plný dramatu, brutality a nečekaných zvratů.

Jak se nekorunovaný král Chicaga vypořádal se svými nepřáteli a proč nakonec skončil za mřížemi, přestože se snažil ovlivnit i politiku? Odhalte temná zákoutí jeho impéria a dramatický konec.

Pouhé dva měsíce po vraždě O’Baniona připravili jeho irští přátelé pomstu Torriovi. Ten byl ale jen postřelen a skončil v nemocnici. Poté raději odešel do vězení na devět měsíců za pašování alkoholu.

Nic nepopíral, protože věděl, že o něj bude postaráno ve vězeňské nemocnici. Po propuštění odešel ke své staré matce, protože už se na kriminální činnost necítil. „Chci jít na odpočinek, na tyhle války už nemám nervy.

Určuji na svůj post mladého Al Caponeho a chci, abyste respektovali moje rozhodnutí,“ řekl Torrio při své rezignaci, čímž předal otěže nejmocnějšího chicagského gangu do rukou ambiciózního a bezohledného Ala Caponea.

Al se ujal vedení gangu pevnou rukou. Jeho éra se vyznačovala eskalací násilí. Do roku 1929 zemřelo ve válce s Iry více než 500 lidí a Zjizvená tvář své protivníky takřka vyvraždil. Jeho brutalita neznala mezí.

Zabil také svého někdejšího šéfa Frankieho Yalea, který mu kradl náklaďáky s alkoholem, což dokazovalo, že Capone neváhal odstranit kohokoli, kdo stál v cestě jeho obchodu. Jeho vliv se rozšířil i na politiku.

Ovlivňoval i volby, neboť si dosadil za starostu Chicaga Willliama H. Thompsona (1869–1944), aby nad ním někdo z politiků držel ochrannou ruku. To mu umožnilo nerušeně rozvíjet své nezákonné aktivity a čelit menšímu tlaku ze strany úřadů.

Capone se stal paradoxně novinářskou celebritou, což bylo pro mafiánského bosse neobvyklé. „Víte, já jsem jenom obchodník, dávám lidem to, po čem touží.

Učili mě, že s úsměvem se dá dojít daleko, ale ještě dále dojdete s úsměvem a se zbraní,“ smál se Al Capone na novináře, prezentujíc se jako podnikatel, který jen uspokojuje poptávku. Jiné to bylo s jeho irskou konkurencí.

Po smrti O´Baniona převzal vedení jeho přítel Bugs Moran (1893–1957). Zuřící Scarface proto svým lidem radil: „Musíme používat kulomety, ruční granáty.

Potřebujeme výbušniny, abychom vyhodili do povětří nejenom protivníkovo auto, ale i celou jeho hospodu! Tohle je válka!” A Caponovi zabijáci pak v přestrojení za policisty přepadli a u zdi pobili Moranovy muže jako při popravě, a to na sv.

Valentýna v roce 1929. Tento incident, známý jako Masakr na svatého Valentýna, byl jedním z nejbrutálnějších aktů v historii amerického podsvětí a jasně ukázal Caponovu bezohlednost. Horší to však bylo s komisí v New Yorku.

Al Capone byl totiž šéf jenom v Chicagu, mafii ve Spojených státech řídila komise. Ta určovala odměny a tresty pro svoje členy. Al byl pro ně až příliš často v novinách, a proto se usnesla, že ho pošlou do vězení.

Oficiálním důvodem byl drobný delikt, ve skutečnosti musel být odstraněn proto, že nepracoval tiše jako správný muž cti.

Narůstající vlna násilí a korupce však neunikla policii. Zvláštní jednotka FBI pod vedením Eliota Nesse (1903–1957), známá jako „Nedotknutelní“, šlapala Caponemu na paty. Zavírala jeho palírny i přerušovala dodávky alkoholu.

Scarface přicházel měsíčně o miliony dolarů, ale jinak nic nevlastnil a podplacení úředníci byli na jeho straně. Neúplatní agenti se proto zaměřili na jeho daňové odvody a přišli na to, že Capone neplatí daně.

U soudu roku 1931 se ještě Zjizvená tvář směje, protože stihl podplatit porotu. Ta byla ale vyměněna a Al putuje na 11 let do vězení v Atlantě.

Tady podstoupí vyšetření, které ukáže, že má IQ 95 a pokročilé stadium syfilidy z bujarého nočního života. I tak je ale schopen z luxusní cely vést mafii v Chicagu. Aspoň do doby, než mu to zarazí.

18. srpna 1934 je umístěn v nechvalně známém Alcatrazu, kde se jeho fyzický i psychický stav zhorší natolik, že je po pěti letech propuštěn. Dementní mafián dožije zbytek života jako pohádkově bohatý penzista na Floridě, kde v roce 1947 umírá.

Vládce Los Angeles: Mickey Cohen

Jmenoval se Meyer Harris Cohen (1913–1976) a původně se snažil prorazit jako boxer. Po neúspěchu ve sportu udělal kariéru v židovském gangu s vazbami na Cosa Nostru. Právě tady dostal přezdívku Mickey Cohen.

Pro mafii pracoval nejprve v Chicagu, kde za prohibice vydělal první peníze, ale také putoval poprvé do vězení. Když ho vedení mafie poslalo budovat organizovaný zločin do Los Angeles, netušilo, že vypustilo džina z lahve.

Cohen si pomocí násilí uzurpoval celé město pro sebe a policie byla proti němu bezradná. Nakonec skončil za mřížemi jako řada jiných gangsterů – za neplacení daní.

Po propuštění v roce 1955 obnovil své obchody a stala se z něj celebrita plnící přední stránky novin. Po uvěznění v roce 1971 mu byla diagnostikována rakovina žaludku, a proto byl brzy propuštěn. Vládce Los Angeles zemřel pokojně ve spánku v roce 1976.

Kdo nahradil Al Caponeho? Frank Nitti

Když nemohl Capone ovládat Chicago, rozhodli se jeho podřízení jmenovat za bosse jeho vykonavatele Franka Nittiho (1886–1943). I když se mu říkalo Enforcer – Vykonavatel, násilí nechával na svých podřízených.

Do Ameriky přišel ze Sicílie po 2. světové válce, otevřel si holičství, ale většina jeho příjmů pocházela z překupnictví šperků a dalšího kradeného zboží. Udělal si známosti v podsvětí, a tak pronikl až mezi Caponeho přední muže.

Zjizvená tvář mu svěřila pašování alkoholu z Kanady a jeho prodej v Chicagu. Po uvěznění Ala se Frank sice stal šéfem chicagské mafie, ale komise z New Yorku více komunikovala s Paulem Riccou.

Také Nitti putoval do vězení za daňové úniky a v roce 1932 se ho pokusili zabít. Po dvou pobytech ve vězení a pokusu o atentát narostla jeho paranoia.

Když byl v roce 1943 vyšetřován pro vydírání hollywoodských studií, vzal si život třemi ranami z vlastní zbraně.

Castellamarská válka: Krvavý boj o New York

„Dejte na mě, kulky se mi vyhýbaj!“ říkával jeden z bossů New Yorku, „Joe“ Giuseppe Masseria (1886–1931). Pocházel jako jiní gangsteři ze Sicílie, do New Yorku přišel v 17 letech a rychle se otrkal.

Ve 20. letech už mu patřila velká část města, ale jemu to pořád nestačilo. Kosa padla na kámen, kterým byl jeho konkurent Salvatore Maranzano (1886–1931). Tak začala krvavá tzv.

Castellamarská válka, nazývaná podle Castallamara na Sicílii. Denně umíraly i desítky členů obou mafiánských rodin. Joeovi vypršelo štěstí 15. dubna 1931, kdy byl ve svém oblíbeném podniku na obědě.

Dal si hned několik chodů a po jídle se pustil do partičky karet. Když zůstal u stolu sám, přišlo do místnosti několik atentátníků a Masseriu zastřelili. Mafiánský šéf padl na zem s pěti kulkami v těle a esem v ruce.

Šéfem celého New Yorku se stal capo di tutti capi Maranzano. Pak ale začal vlastním lidem také vadit, a proto byl zabit ve své kanceláři ještě v září téhož roku.

Příběh Ala Caponea a dalších gangsterů z doby prohibice je temným, ale fascinujícím svědectvím o boji o moc a bohatství v americkém podsvětí.

Ačkoliv se snažili ovládnout města a politiku, jejich impéria se nakonec zhroutila pod tíhou vlastního násilí a neúprosného tlaku zákona. Jejich odkaz nám dodnes připomíná, jak tenká je hranice mezi mocí a pádem.