V indickém Dillí se bojuje s opicemi pomocí kartonových atrap, zatímco v Singapuru můžete dostat pokutu za nespláchnutý záchod. Věděli jste, že Helsinky jsou domovem jedovatých pavouků, nebo že v Seattlu žije víc psů než dětí?
Prozkoumejte s námi ty nejbizarnější a nejméně známé aspekty světových metropolí, které vás zaručeně pobaví i překvapí.
Svět je plný měst, která v sobě ukrývají nečekané a často bizarní detaily. Od snahy kontrolovat divokou zvěř po unikátní dopravní řešení a přísné zákony, tyto metropole nabízejí fascinující pohled na rozmanitost lidského života a kultury.
Připravte se na exkurzi do světa městských kuriozit, které jste možná dosud neznali.
Indické hlavní město Dillí se potýká s nečekaným problémem: s opicemi. Tlupy makaků vbíhají před auta, útočí na lidi, a když se dostanou k někomu domů, ničí květiny a předměty v domácnosti. Občas také někoho pokoušou.
V převážně hinduistické Indii jsou opice posvátné, a tak se makakům nesmí nic stát. Existuje proto i speciální profese – chytač opic. Takový člověk má za úkol ty nejagresivnější primáty pochytat a vypustit je v přírodě. Chytačů ale není dost.
Když v Dillí předloni probíhal mezinárodní summit skupiny G20, přišlo proto město se zlepšovákem – nainstalovalo do ulic kartonové obrázky langurů čínských, větších opic, kterých se makak rhesus bojí.
Úřady také najaly několik desítek lidí, kteří měli vydávat zvuky jako languři, a tím makaky plašit. Dřív se na to využívali opravdoví languři, to ale už není žádoucí. Opice držené v zajetí byly totiž podle ochránců zvířat vystaveny týrání.
Je to kuriózní, ale zároveň inovativní způsob, jak řešit problém divoké zvěře ve městě.

Soluň, řecké město, ukrývá pod svými ulicemi celé starověké město. Řecká města jsou plná starověkých památek, ale objev v Soluni překvapil i zkušené archeology.
Znovu se o tom přesvědčili stavitelé metra v Soluni, když při hloubení tunelů v centru přístavní metropole objevili celé antické město ze 4. století před naším letopočtem. Na místě se tak rozběhly největší archeologické vykopávky v Řecku.
Našla se 2000 let stará široká římská silnice z mramoru, lemovaná sloupy, a pod ní jedna ještě starší. Na některých kamenech jsou patrné značky, které tam ve starověku vyryly hrající si děti.
Archeologové objevili také zbytky vily se sochou bohyně Afrodity a zachovalými mozaikami, římský hřbitov a spoustu běžných předmětů.
Desetikilometrová linka metra s třinácti stanicemi se stavěla osmnáct let a některé části se oproti původnímu plánu měnily, aby se starověké památky nezničily.
Teď už je metro s osmiletým zpožděním hotové a některé stanice jsou postavené tak, že je z nich na památky vidět, což umožňuje cestujícím nahlédnout do bohaté historie města.
V Šanghaji, největším městě Číny, se nic nenechává náhodě, ani úsměvy. Kuriózní zpráva prolétla světem, když se měl před čtrnácti lety spouštět rychlovlak mezi Šanghají a Pekingem.
Šlo o nejdelší úsek rychlodráhy na světě, který byl kdy postaven najednou, a Čína se na jeho otevření dobře připravila.
Stevardky, které ve vlaku obsluhovaly cestující, prošly náročným školením, kde se neučily jen to, jak správně roznášet nápoje a jídlo v jedoucím vlaku, ale musely nacvičovat přísné choreografie pohybů při obsluhování a také správný tvar úsměvu.
K tomu jim měly pomoct dřevěné hůlky, které ženy držely v zubech. Od praxe se ani po slavnostním otevření linky neustoupilo. Měsíční školení, kde se stevardky učí pohybovat a usmívat jako roboti, čínské drážní společnosti pořádají dodnes.
Na mužské stevardy se přitom zapomíná, což vyvolává otázky o rovnosti pohlaví v profesní přípravě.
Kdo trpí arachnofobií, možná by měl při návštěvě Helsinek vynechat Finské přírodovědné muzeum. Mezi exponáty tam totiž už roky žije populace koutníků zavlečených, jedovatých pavouků, kteří dokážou zabít člověka.
Jejich domovem jsou Jižní a Střední Amerika. Kde se vzali v Evropě, ve městě pár stovek kilometrů od polárního kruhu? Nikdo vlastně neví.
Jisté jen je, že se v muzeu objevili někdy kolem roku 1963. Po důkladné prohlídce se zjistilo, že obývají celé přízemí – nejradši mají kuchyňku pro zaměstnance.
Podle jedné teorie přijeli z Argentiny s jablky, podle jiné ve dřevě na ohrádky pro pokusné hlodavce. V každém případě tu vydrželi přes šedesát let. Koutníci jsou velmi odolní a ví se o samičce, která přežila dva roky bez potravy. Lidí se ale bojí.
Ti muzejní za celou dobu prý pokousali jednoho řemeslníka při rekonstrukci, nic se mu ale nestalo. A zaměstnanci si na osminohé kolegy zvykli. Je to kuriózní příklad dlouhodobého přežití invazního druhu v nečekaném prostředí.

V Seattlu, technologickém centru na severozápadě Spojených států, kde mimo jiné vznikla společnost Boeing a první benzinová pumpa v USA, žije údajně víc psů a koček než dětí.
Říká se, že Česko je země pejskařů, a je pravda, že u nás má psa každý pátý občan. Pořád jsou však místa, která nás v počtu psů na obyvatele předčí. Obyvatelé Seattlu mají nicméně také velmi rádi psy a kočky.
Proto tam také najdeme mnoho psích parků, kde smějí tito domácí mazlíčci volně pobíhat, a obchody se vším možným právě pro ně.
Není nic neobvyklého potkávat psy v barevných oblečcích nebo v kočárku, což svědčí o výrazném posunu v kultuře domácích mazlíčků v tomto městě.
A nakonec Singapur, asijský městský stát, známý jako daňový ráj a finanční uzel. Je to druhá nejlidnatější země na světě a platí tu velice přísná pravidla, regulující všechny oblasti života.
Přímo proslulý je Singapur svými kuriózními zákazy. Snadno pochopíme, že se tu nesmějí odhazovat odpadky na zem nebo jíst a pít v hromadné dopravě – ovšem to se vztahuje i na čistou vodu v létě.
Na veřejnosti se nesmí kouřit (elektronické cigarety nejsou výjimkou), hrát na hudební nástroje nebo zpívat písničky se sprostými texty.
Zakázáno je také prodávat nebo dovážet žvýkačky (kromě těch, které se považují za prostředek zubní hygieny), pít alkohol po půl jedenácté večer a krmit divoká zvířata včetně holubů.
Pokutu můžete vyfasovat ale také za to, že se pokusíte připojit k cizí wi-fi, nespláchnete po sobě na veřejných záchodcích nebo doma chodíte nazí bez zatažených závěsů.
Tyto zákazy ukazují snahu města o udržení maximálního pořádku a čistoty, i za cenu omezení osobní svobody.
Nizozemští umělci Thomas voor ‚t Hekke a Bas van Oerle připevnili v roce 2013 v den narozenin spisovatele George Orwella na bezpečnostní kamery v Utrechtu narozeninové kloboučky.
Orwell se po 2. světové válce proslavil románem 1984, v němž popisuje dystopickou společnost pod neustálým dohledem.
Od unikátních pravidel až po nečekané fauny a flóry, světová města jsou plná překvapení. Tyto kuriozity nám nejen rozšiřují obzory, ale také nám připomínají, jak rozmanitý a neobyčejný může být život v globálních metropolích. Každé město má svůj vlastní příběh, který stojí za to objevit.