Malíř, sochař, architekt, vynálezce, vědec… Leonardo da Vinci byl ztělesněním renesančního ideálu. Jeho jméno zná každý, ale co se skrývá za fasádou génia?

Odhalte s námi méně známá fakta o muži, který předběhl svou dobu, od jeho skutečného jména až po záhady obklopující jeho matku a nedokončené mistrovské dílo.

Leonardo da Vinci byl bezpochyby jednou z nejvýjimečnějších postav lidské historie, skutečný renesanční „všeuměl“.

Jeho genialita se projevovala v široké škále oborů, od malířství, sochařství a architektury po spisovatelství, anatomii, geologii, astronomii, botaniku, vynálezectví, inženýrství a vědu.

Je považován za jednoho z největších umělců všech dob a je oslavován pro svou technologickou vynalézavost i vědeckou genialitu. Co jste o něm ale možná nevěděli?

Jedním z překvapivých faktů je, že se ve skutečnosti nejmenoval Leonardo da Vinci. Narodil se 15. dubna 1452 v Anchianu u Vinci v Itálii.

Ví se o něm, že byl nemanželským synem známého notáře Piera da Vinci, od jehož jména se odvozuje Leonardovo rodné jméno Leonardo di ser Piero (Leonardo od pana Piera).

Svým současníkům byl však znám jen jako Leonardo nebo jako „Il Florentine“ neboli Florenťan, protože žil nedaleko Florencie. Otec ho uznal za vlastního a zajistil mu vzdělání, což bylo v té době pro nemanželské děti spíše výjimkou.

Záhada obestírá i identitu jeho matky. Známé je pouze její jméno – Caterina.

V březnu loňského roku přišel italský filolog a historik renesance Carlo Vecce s tvrzením, že da Vinciho matkou byla kavkazská princezna, pocházející z Čerkesie, která byla prodaná do otroctví.

V roce 1439 ji získali benátští kupci, do Florencie přicestovala jako patnáctiletá v roce 1442. Z otroctví ji o deset let později osvobodil právě Piero da Vinci, když mu porodila syna Leonarda.

S Veccem ovšem nesouhlasí další odborník na Leonarda, Martin Kemp, bývalý profesor na Oxfordské univerzitě, který si myslí, že Vecce svými tvrzeními jen „naplňuje potřebu nalézt něco mimořádného a exotického na Leonardově původu“.

On sám se domnívá, že Leonardovou matkou byla patnáctiletá dívka jménem Caterina di Meo Lippiová z toskánského venkova.

Jméno Caterina tehdy běžně dostávaly otrokyně, když z donucení konvertovaly ke křesťanství, což dál komplikuje určení jejího přesného původu. Pravda o Leonardově matce tak zůstává dodnes předmětem historických debat a výzkumů.

Leonardův talent se projevil velmi rychle. Ve 14 letech se Leonardo s otcem přestěhoval do Florencie, kde nastoupil do učení k sochaři a malíři Andreovi del Verrocchiovi (1435–1488), jedné z nejvýznamnějších postav florentské renesance.

Jeho spolužáky byli například slavný Sandro Botticeli (1444–1510) nebo Lorenzo di Credi (1459–1537). Talent Leonarda se ukázal, když namaloval anděla na Verrocchiově obraze Křest Krista.

Přitom použil jinou techniku malování, než byla tehdy běžná, tzv. sfumato, která mu umožnila dosáhnout jemných přechodů mezi barvami a stíny.

Díky ní byly barvy jasnější a výraznější, takže Leonardův anděl, ve spojení s jeho jemnou technikou malby, na obraze vynikl a stal se dominantní postavou na plátně, čímž zastínil i mistrovu práci.

Sám Verrocchio uznal, že ho jeho žák předstihl, a legenda praví, že se rozhodl, že už sám dál malovat nebude.

Méně známé je i jeho hudební nadání. Leonardo da Vinci měl mimo jiné i hudební nadání. Sám věřil, že hudba úzce souvisí s výtvarným uměním, protože obdobně závisí na jednom z pěti smyslů.

Podle Georgia Vasariho, Leonardova současníka, „zpíval božsky bez jakékoliv přípravy“. Hrál také na lyru a flétnu, často vystupoval na shromážděních šlechty či v domech svých mecenášů.

Dochované rukopisy obsahují některé z jeho původních hudebních skladeb, stejně jako popis návrhu hudebního nástroje, kombinujícího varhany, violu a cembalo, což svědčí o jeho inovativním přístupu i v této oblasti.

Jedním z jeho největších projektů, který však bohužel nebyl nikdy dokončen, byla takzvaná Gran Cavallo.

Pro milánského vévodu Ludovica Sforzu (1452–1508) měl Leonardo na zakázku zhotovit největší jezdeckou sochu na světě, které se říká rovněž „Leonardův kůň“.

Úkol mu byl zadán v roce 1482, mělo se jednat o sochu vévodova otce Francesca Sforzy na koni, vysokou téměř osm metrů. Plánováním a prací na soše strávil da Vinci 17 let, studoval anatomii koní a vyvíjel nové techniky pro odlévání tak obrovského díla.

Než však byla dokončena, vtrhla do Milána roku 1499 francouzská vojska, která hliněnou sochu, připravenou k odlití, zničila. Vojákům posloužila jako terč při cvičeních, během kterých ji rozbili na kusy. Zničení tohoto ambiciózního projektu bylo pro Leonarda obrovskou ranou.

Leonardovu malířskou kariéru navíc zkrátila mozková mrtvice, po které mu ochrnula pravá ruka. Mnoho jeho děl včetně slavné Mony Lisy tak zůstalo nedokončených. V důsledku toho všeho je mu připisováno pouze 15 obrazů.

Leonardo da Vinci zůstává jednou z nejfascinujících postav historie. Jeho život byl plný záhad a jeho genialita přesahovala daleko za rámec umění. Jeho neutuchající zvědavost a touha po poznání nám zanechaly odkaz, který i po staletích inspiruje a udivuje.

Leonardo nebyl jen malířem, byl to skutečný vizionář, jehož mysl pracovala na plné obrátky v mnoha směrech najednou.