Mohendžodaro, neboli „Pahorek mrtvých“, je jedním z nejzajímavějších starověkých měst na světě, které náhle a nevysvětlitelně zmizelo z mapy světa kolem roku 1900 př. n. l.
S jeho propracovaným systémem kanalizace, dvou- a vícepatrovými domy a impozantní citadelou se jedná o důkaz vysoce vyspělé a inteligentní civilizace.
Avšak to, co fascinuje nejvíce, jsou roztroušená těla obyvatel s rozseknutými lebkami a stopy radiace, které vedou k neuvěřitelným teoriím o dávném jaderném konfliktu, popsaném v Mahábháratě.
Jak se mohlo takovéto město ztratit v historii a co se skutečně stalo s jeho obyvateli?
Jedná se o jedno z nejzajímavějších starověkých měst na světě. V minulosti ale bylo náhle opuštěno a těla obyvatel pak byla roztroušena po celém území.
Takzvaný Pahorek mrtvých byl starověkým městem, nacházejícím se asi 600 km od Harappy jihozápadním směrem, rozkládající se na břehu řeky Indu. Opuštěno bylo okolo roku 1900 př. n. l.
a znovu objeveno až v roce 1922. Pro svou mimořádnou historickou hodnotu byla celá oblast v roce 1980 zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Tento objev otevřel dveře k fascinujícím otázkám o starověkých civilizacích a jejich osudech.
Koupelny a splachovací záchody
Mohendžodaro si takový respekt rozhodně zaslouží. Dodnes zde můžete spatřit rovnoběžné hlavní třídy, protínající se v pravém úhlu o šířce až deseti metrů.
Domy jsou vybudovány z pálených cihel, mají vnitřní dvorky s ohništi a studnami a většinou jsou dvou- či vícepatrové. Do dvorků vedla velká okna, do ulice pak pouze větrací otvory.
Dále jsou vybaveny koupelnami a splachovací záchody mají odtok do krytých kanálů pod ulicemi. Jedná se tudíž o nejdokonalejší systém udržování čistoty ve starověkých kulturách v rámci Předního východu.
Město obklopovalo úrodné území a díky své poloze mohlo ovládat i říční obchod. Tato pokročilá infrastruktura naznačuje vysokou úroveň plánování a inženýrství.
Kostry s rozseknutými lebkami
Mohendžodaru vévodí citadela, která je postavena na hliněném návrší o výšce 16 metrů a rozměrech 200 x 400 metrů. Centrum citadely tvoří komplex velkých lázní. Bazén s dlážděným dnem je obklopen dalšími místnostmi.
Zřejmě zde lázně sloužily kultovním účelům, protože ve městě nejsou žádné paláce ani chrámy. Bezesporu se tedy jedná o místo, jehož výstavba byla pečlivě plánována a kde žili velmi vyspělí a inteligentní lidé. Tak proč bylo jednoho dne opuštěno?
A proč byla těla jeho obyvatel rozesetá po celém území? Kostry s rozseknutými lebkami mohou svědčit o násilném dobytí města, které definitivně zmizelo z mapy světa kolem poloviny 2. tisíciletí př. n. l. a na jeho místě se usadili nomádští árijští přistěhovalci.
Svou roli však mohly sehrát i přírodní katastrofy, nebo změna řečiště Indu. Anebo bylo všechno úplně jinak? Tyto otázky dodnes zaměstnávají archeology a historiky.
Přišli o vlasy i nehty
Vždyť nalezená těla vykazovala značné množství radiace. Takové dávky totiž nejsou pro starobylá města typické. Během pátrání ve starověké literatuře se navíc ukázalo, že tehdejší autoři mluvili o jakémsi konfliktu bohů.
Z toho pak vznikla teorie, že tito starověcí bohové mohli být mimozemské bytosti, které byly tak vyspělé a moudré, že byly uctívány jako bohové.
Kupodivu ze všech možných hypotéz se jedná o tu nejpravděpodobnější, jelikož je nepředstavitelné, že by v té době existovala jakákoli jaderná technologie. Navíc už ve staroindickém textu Mahábhárata je jaderná válka podrobně popsána v mnoha částech.
Mělo se jednat o explozi „jasnou jako tisíc Sluncí“ a ti, kteří tuto katastrofu přežili, tak podle lidové pověsti přišli o vlasy, následně nehty a všechno ochlupení na těle.
Tato fascinující teorie otvírá dveře k novým pohledům na starověkou historii a k možnosti, že naše představy o minulosti jsou daleko od pravdy.
Mohendžodaro zůstává jednou z největších archeologických záhad. Jeho náhlý zánik a stopy radiace nutí vědce k přehodnocení tradičních teorií.
Ať už byla příčina jakákoli, Mohendžodaro je připomínkou neuvěřitelné vyspělosti starověkých civilizací a zároveň varováním před silami, které mohou vést k jejich zániku.
