Černé skříňky nejen přežijí pád letadla, ale také odhalují, co se během letu pokazilo. Od záznamů pilotních rozhovorů po stovky letových parametrů – tato zařízení pomáhají předcházet budoucím tragédiím. Pojďte zjistit, jak fungují a co všechno dokážou zaznamenat.

Umějí předcházet budoucím katastrofám

Černé skříňky dokonce snesou i pád z výšky kolem 10 kilometrů!

„Pevnost titanové nebo ocelové vrstvy testují konstruktéři více než dvoutunovým drcením, schránka musí odolat i nárazu dvousetkilového závaží s hrotem,“ doplňuje český letecký konstruktér a vývojář Josef Šlechta.

Přestože tyto předměty sami o sobě nezabrání žádné letecké nehodě, díky zaznamenaným údajům pomáhají předcházet katastrofám v budoucnosti. Jak?

Pomocí analýzy v nich uložených informací totiž mohou letečtí inženýři, inspektoři, nebo technici z výrobního leteckého závodu po katastrofě určit, kde se během letu stala chyba, a na základě těchto zjištění poté mohou upravit postupy posádek a letového provozu, nebo vybavení samotných letadel. Moderní černé skříňky se pak skládají ze tří základních částí.

Najdou je i hluboko pod hladinou!

Nejdůležitější z nich je digitální paměťová jednotka, obsahující zmíněná data. Paměťovou jednotku, stejně jako další část skříňky – zvukový lokalizátor –, napájí velmi výkonný akumulátor. Rozměrná „baterka“ musí vydržet v provozu alespoň jeden měsíc.

Jak vše funguje? Po pádu letadla „zázračná“ skříňka spustí pomocí tlakového čidla lokalizátor, vysílající ultrazvukový signál o frekvenci 37 kHz. Zvuk pomáhá pátracím oddílům najít zařízení v nepřehledném terénu na souši (v džungli, v zasněžených horách atd.

– pozn. red.), ale i v mořských hlubinách. Odtud umí oranžový „box“ vysílat lokační signál až z hloubky kolem 6000 metrů! Zajímavostí je, že při hledání pohřešovaných letadel v moři jsou využívány citlivé akustické sondy, které za sebou táhnou pátrací lodě.

Na povrchu pak nesou sondy na palubách vrtulníky, automobily, nebo letadla. I díky tomuto velmi propracovanému systému jsou tyto boxy téměř vždy po nějakém čase nalezeny.

Zvuky z kabiny nahrát nestačí

Černé skříňky bývají na palubách moderních dopravních letadel většinou dvě. První z nich je záznamník hovorů a zvuků v pilotní kabině (anglicky Cockpit voice recorder – zkratka CVR).

Ukládá komunikaci pilotů se středisky řízení letového provozu, hovor pilotů mezi sebou, ale i další zvuky z kabiny letadla. Například „klapání“ přepínání ovládacích prvků, výstražné signály, ale i „vrnění“ motorů letadla, nebo též hlasy dalších příchozích.

Proč jsou v CVR uchovávány zvuky a ruchy pouze z posledních dvou hodin letu? Protože jsou považovány za klíčové pro vyhodnocení příčin katastrofy. Druhá černá skříňka se nazývá zapisovač letových údajů (anglicky Flight data recorder – zkratka FDR).

Najdeme v ní množství různých údajů o průběhu letu, přičemž dokáže pojmout kolem 25 hodin záznamů.

Kromě chodu motorů mezi ně patří informace o výšce a poloze letadla, tlaku vzduchu uvnitř stroje, poloze podvozku, řídících pák, ale i kormidel, klapek a křidélek…

Když si děti „hrají“ s letadlem

„FDR celkem zaznamenává kolem 800 parametrů, přičemž se běžně analyzuje kolem 100 z nich,“ upřesňuje Krupička.

Délka a druhy záznamů, stejně jako další funkce černých skříněk, se řídí přísnými pravidly Mezinárodní organizace pro civilní letectví (zkratka ICAO – pozn. red.). Zapsaná data jsou však během běžného leteckého provozu automaticky přemazávána.

Ani samotné skříňky nejsou běžně z letadel vyndávány, pouze pokud potřebují údržbu. K přenosu údajů tedy dochází pouze tehdy, pokud dojde k nečekané tragédii. A zapsané informace?

Ty do počítačů většinou nahrávají specializovaní letečtí technici, kterým jsou černé skříňky po katastrofě předány. A že záznamy někdy prozradí nečekané informace, asi není třeba dodávat.

Například fakt, že egyptské letadlo společnosti Air Egypt skončilo roku 1999 v moři kvůli sebevraždě jednoho z pilotů. Za zřícením jiného letadla v jižním Rusku o pět let dříve pak zřejmě stály „hrátky“ potomků jiného letce.

Svým dětem totiž pilot – zcela proti předpisům – na chvíli přenechal řízení komplikovaného stroje!

Box: Proč se jim říká černé?

Černé skříňky mají za sebou dlouhou historii, táhnoucí se již do 20. let minulého století. Tehdy někteří piloti „vyfasovali“ keramickou desku s dírkami a vloženým papírem s označením příčin nehod.

Avšak za skutečnými „boxy“ na bázi zápisu letových dat stojí až francouzský inženýr François Hussenot (1912–1951) and jeho australský kolega, chemik David Warren (1925–2010) (otec skutečně moderní a poměrně odolné černé skříňky – pozn. red.). Ale i mnozí další.

První zařízení na zápis letových dat byla tmavé a černé barvy, odtud máme jejich dnešní název. Anebo za ním stojí spojení skříněk s tragickými událostmi, či jejich zčernalá barva vlivem ohoření?

Černé skříňky jsou víc než jen odolné krabice – jsou klíčem k pochopení leteckých tragédií a prevenci budoucích nehod.

Záznamy pilotních rozhovorů a letových dat odhalují nejen technické chyby, ale i lidské selhání, jako v případech sebevraždy pilota či neodpovědného chování. Díky nim se letectví stává bezpečnějším, i když za cenu tvrdě naučených lekcí.