Bývaly doby, kdy lidé věřili, že pod zemí číhají všelijací duchové, démoni, ba i peklo zde mělo mít své sídlo. To dnešní moderní člověk vstupuje do podzemních prostor v klidu a beze strachu. Vždyť právě zde se nachází spolehlivý a levný způsob městské hromadné dopravy.

V současnosti si žádné milionové město asi nedokáže představit svou existenci bez fungujícího systému podzemní dráhy.

První metro bylo otevřeno již v roce 1863 v Londýně a v současnosti se svou podzemní drahou může pochlubit téměř 180 měst, z nichž 46 se nachází v Číně. Metro však nemusí být jen dopravním prostředkem.

Pokud architekti a výtvarníci dostanou šanci, mohou vytvořit i zajímavou turistickou atrakci.

Rok otevření: 1927

Počet tras: 9

Počet stanic: 180

Celková délka: 195 km

Tokijské metro je nejen dopravním prostředkem, ale také fascinujícím příkladem toho, jak se moderní technologie mohou snoubit s tradičními japonskými prvky. Stanice jsou vyzdobeny kaligrafií, symbolickými vzory a dalšími prvky inspirovanými japonským uměním a kulturou.

Tento vzhled vytváří jedinečnou atmosféru, který se liší od západních metropolitních systémů. Kromě toho, tokijské metro je známé svou vysokou úrovní bezpečnosti a efektivity.

Cestující zde mohou využívat bezplatné Wi-Fi připojení, moderní informační systémy a mnoho dalších služeb.

Za zmínku stojí zmínit skutečnost, že některé stanice jsou vybaveny uměleckými instalacemi, které se pravidelně obměňují a přinášejí tak do každodenního života obyvatel města nové impulsy.

Díky své komplexnosti a inovativnosti se tokijské metro stalo ikonou moderního Japonska a inspirací pro mnoho dalších měst po celém světě.

Tokijské metro bývalo slavné díky svým zaměstnancům, jímž se říkalo oshiya. Asi jen málokdo neviděl video, kde tihle chlapíci cestující v tokijských stanicích do vagonů doslova cpali.

To už je však dávno minulostí, přeplněné vlaky jezdily tokijským podzemím naposledy koncem 90. let. Podzemka v japonské metropoli si tak zaslouží pozornost i z jiných důvodů.

Nejde jen o pro Japonce typickou přesnost, čistotu či minimální intervaly mezi jednotlivými spoji. Návštěva tokijského metra je i estetický zážitek. Na první pohled se kombinace kovů, skla a plastu může působit stroze a studeně.

Při bližším zkoumání si však lze všimnout mnoha odkazů na japonskou historii, báje a mýty. Velmi zdobnou stanicí je například ta, jež obsluhuje nejrušnější železniční nádraží světa –Sindžuku.

Byť je uzavřeným prostorem, cestující může mít pocit, že je venku, protože stropy jsou vymalovány blankytnou modří a nechybí zde ani bílá oblaka. Pozoruhodná je i moderní stanice Iidabashi, kterou projektoval architekt Makoto Sei Watanabe.

Interiérům dominují zakřivené ocelové či skleněné útvary, konstrukční prvky doplňuje pavučina ze zelených trubek, vznášející se nad eskalátory.