Bývaly doby, kdy lidé věřili, že pod zemí číhají všelijací duchové, démoni, ba i peklo zde mělo mít své sídlo. To dnešní moderní člověk vstupuje do podzemních prostor v klidu a beze strachu. Vždyť právě zde se nachází spolehlivý a levný způsob městské hromadné dopravy.

V současnosti si žádné milionové město asi nedokáže představit svou existenci bez fungujícího systému podzemní dráhy.

První metro bylo otevřeno již v roce 1863 v Londýně a v současnosti se svou podzemní drahou může pochlubit téměř 180 měst, z nichž 46 se nachází v Číně. Metro však nemusí být jen dopravním prostředkem.

Pokud architekti a výtvarníci dostanou šanci, mohou vytvořit i zajímavou turistickou atrakci.

Rok otevření: 1900

Počet tras: 16

Počet stanic: 308

Celková délka: 227 km

Pařížská podzemka je víc než jen dopravní prostředek, je to jakýsi podzemní labyrint, který odráží historii a kulturu města. Každá stanice je vlastně malým uměleckým dílem, které vypráví svůj vlastní příběh.

Zatímco první linky byly stavěny s důrazem na funkčnost, pozdější stanice se staly místem pro experimenty s různými architektonickými styly. Od klasického art deco přes moderní design až po současné umění – v pařížském metru najdete všechno.

Ačkoli se může zdát, že metro je spíše technická záležitost, právě jeho estetická stránka přitahuje turisty z celého světa. Mnozí z nich se vydávají na procházky podzemními chodbami, aby objevili skrytá zákoutí a unikátní atmosféru jednotlivých stanic.

A právě díky tomu je pařížské metro víc než jen dopravním prostředkem, je to symbol města, které nikdy nespí

Když má něco Angličan, Francouz to musí mít také. V případě metra však Londýn ujel Paříži o několik délek.

Až když francouzská metropole získala pořadatelství světové výstavy pro rok 1900, začalo se v roce 1898 pod vedením bretonského inženýra Fulgence Bienvenüea (1852–1936) stavět.

Nakonec se stavba nestihla a Pařížané se mohli podzemkou svézt až tři měsíce po skončení výstavy.

Nicméně nad Seinou i pod ní se stavělo vesele dál, i když trochu náročným stylem. První trasy pařížské podzemky kopírují hlavní bulváry. Ty byly rozkopány, do jam byla umístěna potřebná infrastruktura a následně byl vzniklý tunel opět zakryt.

Některé úseky vedly po povrchu, a jiné dokonce nad zemí po systému viaduktů, což mohou návštěvníci francouzské metropole obdivovat dodnes.

Pařížské metro vznikalo v období secese a tento sloh je zde jasně patrný. Charakteristické jsou hlavně cedule nad vchody, skleněné secesní ozdoby či zábradlí, jejichž autorem byl lyonský architekt Hector Guimard.

Jednotlivé stanice se snaží podepisovat charakter té které částí města. Například stanice Louvre odkazuje na místní slavné muzeum, stanice Montmartre svou výtvarnou výzdobou zase připomíná, že tato čtvrť byla vždy centrem bohémských umělců.