I další podivuhodnou vlastnost našich těl zná dozajista každý. Varhánky – tedy podivně zkrabatěné konečky prstů – se totiž dělají více či méně každému, kdo stráví nějaký čas ve vodě. Co za tím je?

Po dlouhou dobu lidé věřili, že varhánky jsou ve skutečnosti projevem průniku vody do svrchní vrstvy kůže – že jde zjednodušeně řečeno o její nabobtnání.

Jenže pak se ve 30. letech 20. století přišlo na to, že se tento jev nevyskytuje u lidí s poškozenými nervy v prstech, což mohlo znamenat jediné – varhánky nějak souvisejí s našim autonomním nervovým systémem.

Další výzkum pak vedl k definitivnímu rozluštění záhady – za krabatěním kůže stojí tzv. keratin, tedy odumřelé buňky, které tvoří povrch naší kůže na dlaních a chodidlech. Pokud je tato vrstva keratinu delší dobu ve vodě, natáhne do sebe vodu a začne bobtnat.

Následně dojde ke stahování podkožních krevních cévek a stahování vrchní vrstvy kůže, což vytvoří varhánky.

K čemu slouží?

Jenže u odpovědi na to, jak se to děje, nekončíme. Samotný proces totiž ještě nedává odpověď na to, proč se to vlastně děje, proč je lidské tělo takto uzpůsobeno.

S odpovědí přišel americký neurobiolog Mark Changizi, podle kterého má zvrásnění prstů evoluční funkci. A to funkci, která je vlastně úplně logická. Zvrásněnými prsty lze totiž mnohem rychleji, pevněji a bezpečněji zvedat mokré předměty.

V minulosti tento jev patrně pomáhal předkům ve sbírání potravy z mokré trávy či mokrých větví, nebo přímo z vodních toků. Varhánky na nohou jim zase umožňovaly lepší pohyb v dešti.

Takže varhánky u koupajících se dětí opravdu nemusejí být důvodem, proč by měly jít z vody ven.