Když se zapálí první svíčka na adventním věnci, do Vánoc není daleko. Atmosféra tohoto období je neopakovatelná a pojí se s řadou zvyků a tradic. Užívali si je hlavně naši předkové, ale na mnoha místech se dodržují dodnes. Které jsou ty nejznámější?

1. Kouzla a čáry

Datum: 30. listopadu

Svátek: Ondřej

Pokud v některý rok začíná advent již v listopadu, pak do něj spadají i zvyky, které se vážou se svátkem svatého Ondřeje.

Protože je tento světec v lidové tradici považovaný za patrona nevěst, snaží se mladé dívky zjistit, zda se v příštím roce provdají a za koho, případně chtějí svému štěstí trochu pomoci. Se svými rituály začínají obvykle už v předvečer tohoto svátku.

O půlnoci pak chodí klepat na kurník: pokud se ozve kohout, svatba je jistá. Jestliže probudí slepici, v příštím roce to na vdavky nevypadá.

2. Nejenom větvičky

Datum: 4. prosince

Svátek: Barbora

Svátek svaté Barbory máme spojený hlavně s řezáním větviček ovocných stromů, zejména třešní. Opět má význam hlavně pro svobodné dívky, které prý pomůže zjistit, jak to vypadá s jejich svatbou.

Pokud má děvče více nápadníků, větvičky si po nich může dokonce pojmenovat a čekat, která do Štědrého dne rozkvete. Není to zdaleka jediný zvyk, který se s tímto svátkem pojí.

Dnes sladkosti dětem rozdává svatý Mikuláš, ale ještě v 19. století je naděluje i svatá Barbora. V předvečer svátku chodí po domech mladé dívky, oblečené do bílého roucha, se zeleným věnečkem na rozpuštěných vlasech a závojem přes obličej.

V rukou mají metličku a košíček s ovocem, ořechy a cukrovím. Ohlašují se zabušením košťátkem na okno a pronášejí speciální říkadla. Někdy chtějí po dětech modlitbu. Ty hodné dostanou něco z jejich košíčků, těm zlobivým pohrozí metlou z větviček.

3. Dávná tradice

Datum: 6. prosince

Svátek: sv. Mikuláš

Mikuláš s bílým plnovousem a biskupskou čepicí v doprovodu anděla a čerta chodí nadělovat už 5. prosince večer. Dříve ho místo čerta na některých místech doprovázel obecní policajt.

Jde o připomínku křesťanského biskupa žijícího na přelomu 3. a 4. století, proslulého svou dobročinností a štědrostí. Dodnes je hlavně na východě velmi uctívanou postavou.

Tradice obdarovávání dětí začíná v Německu v 10. století, v českých zemích pocházejí nejstarší záznamy o mikulášské nadílce ze 14. století. Tato tradice se postupně rozšíří do světa, v různých zemích se její podoba liší.

4. Drsná přepadovka

Datum: 13. prosince

Svátek: sv. Lucie

Jakmile nastane svátek svaté Lucie, je zakázáno předení a draní peří! Skupinky bíle oděných žen, v některých regionech se škraboškou na obličeji, se vydávají na návštěvy domácností.

Prošmejdí každý kout, vymetou nečistoty, a pokud někoho přistihnou při předení či draní peří, má smůlu. „Lucky“ roztrhají přízi, peří rozházejí po místnosti a obvykle přidají i další neplechu. V některých regionech mají spadeno na muže:

trápí je různými žerty, ale mohou jim dát i nějakou tu ránu!

Svatá Lucie se také považuje za ochránkyni před čarodějnicemi, takže hlavně na Moravě od jejího svátku až do Božího narození (25.12.) se dávalo denně stranou jedno poleno a těmi se 25. prosince zatopilo, aby dům i rodina v příštím roce zůstali v bezpečí před zlými silami.

5. Čtyři svíčky

Období: advent

Neodmyslitelnou součástí adventu je věnec se čtyřmi svíčkami, každou pro jeden týden. Tento zvyk údajně začíná v německém Hamburku, kde s ním jako první v roce 1839 přijde tamní protestantský teolog Johann Hinrich Wichern (1808-1881).

Zvyk se ujme nejprve v protestantských kostelích v Německu a posléze ho, s různými obměnami, adoptují i katolíci. Poté se rozšíří do světa. Zatímco dříve jsou svíčky červené a bílé, dnes už mívají různé barvy. Mají také své názvy.

První je svíce proroků, druhá betlémská, třetí pastýřská a ta mívá růžovou barvu. Poslední je andělská. Jména souvisí s Biblí a průběhem dění před událostmi v Betlémě.