Pokud se ráno a k večeru podíváte na oblohu, spatříte obvykle tři nejnápadnější objekty: Slunce, Měsíc… a Venuši! Její oběžná dráha leží mezi námi a Sluncem – a pokud jde o fáze, v lecčem nám připomíná Měsíc. Není divu, že ji lidstvo pozoruje již celé věky.

„Chak ek!“ nazývají ji s posvátností Mayové. V překladu to znamená Velká hvězda a v mnoha ohledech jí přiřknou vyšší důležitost, než Slunci. „Lucifer!“ řeklo by se o pár staletí později. Lucifer je totiž překvapivě latinské pojmenování „ranní“ Venuše. Jak se mohla jitřenka posadit na trůn vlády všech pekelníků?

Chlapík s pochodní

Hnědé vlasy se mihnou růžovou oblohou rozbřesku, vůz tažený čtveřicí koní víří polštářky mraků. Bohyně úsvitu vyráží na svou každodenní pouť. Řecko-římská civilizace považuje Lucifera za boha, syna bohyně jitra Aurory.

O Venuši, tedy jitřence, se zmiňuje i v řečtině vůbec nejstarší zachovalý překlad Starého zákona. Lucifera najdete v nových překladech často již jako „jitřenku“ nebo „zářící“, v latině pak značí světlonoše – personifikovaného obvykle do podoby muže s pochodní.

Že na tom stále není nic negativního?

Přimíchejme však trochu mytologie prastarých předkřesťanských příběhů o pádu z nebes či podsvětí, špetku nepřesných překladů a nejasné interpretace… a řadu veršů, jako třeba ten v Evangeliu podle Lukáše 10:18: „Viděl jsem, jak Satan spadl z nebe jako blesk.“ A je tu Lucifer – pro některé padlý anděl, ten, který podlehl „sebezbožštění“, pro jiné se stane synonymem samotného ďábla.

Pýcha, pytel, pysk…

Je tedy Satan a Lucifer stejná entita? Záleží, kde a kdy byste se zeptali. Pohled na Světlonoše se značně vyvíjí. Že je dnes Lucifer většinově vnímán jako negativní bytost?

Ještě několik století od přelomu letopočtu je ovšem jen „zářícím“ či „světlonošem“ bez budoucího pekelnického závazku. To by vám potvrdil i biskup Lucifer z Cagliari (?–370).

V raném křesťanství se však už brzy Lucifer coby paradoxně temná entita nesmí hnout z pekla, a tak nahoru deleguje Satana. Už v roce 1409 vyfasuje v Lollardském rukopise Lucifer vlastní smrtelný hřích: Jak jinak, než pýchu.

Která žena byla první?

Jak se jmenovala první žena? Eva? Jenže pak je tu ještě jeden pohled. Mezopotámský, kabalistický, vonící mystikou. Ta, která byla stvořena stejně jako Adam ze země – nespoutaná Lilith, v překladu Větrná žena.

Některé směry poukazují na to, že právě ona je matkou Lucifera a mnohých dalších démonů. A naopak, již protestantský teolog Jan Kalvín (1509–1564) se ostře vymezí proti tomu, že by Lucifer mohl být Satan:

„…Vychází to z neznalosti, kontext jasně ukazuje, že prohlášení musí být chápána ve vztahu k babylonskému králi,“ píše.

Ostatně, o tom, že překlad Bible má pokud jde o „pekelnictví“ Lucifera mezery, nepochybuje ani slavný německý teolog Martin Luther (1483–1546).

Víte, že…

… existuje i směr zvaný luciferianismus, který kráčí ve šlépějích progresivity a nezávislosti? Může připomínat moderní satanismus, ale jen v některých aspektech.

Respektuje abrahámovská náboženství (byť nesdílí jejich pohled) a může mít i blízko k hnutí New Age.