Neznámé písmo, záhadný jazyk, dechberoucí ilustrace rostlin, vesmíru či zvěrokruhu, vyobrazení nahých žen, koupajících se v nevídaném systému jezer a jezírek se zelenou tekutinou. Voynichův rukopis na své rozkrytí teprve čeká.

Je to celá kniha, o které svět dodnes mnoho neví! Přitahuje odborníky i amatéry. Vysvětlení a domněnek je nespočet.

Je to utajené sdělení, dokonalá šifra, alchymistická hříčka či prostě kniha, která dokládá, že ne všechny jazyky a písma středověku známe a umíme číst?

Radiokarbonové testy zasadily vznik rukopisu do let 1404 až 1438. Také víme, že dílo se vyskytovalo na dvoře Rudolfa II. (1552–1612), milovníka umění, vědy a všeho tajemného. Ten prý věřil, že autorem je anglický filozof a vědec Roger Bacon.

Ve hře ovšem bylo i jméno Leonarda da Vinci a dalších. Knihu se pokoušelo po staletí marně rozluštit mnoho učenců. Prvním známým majitelem byl pražský alchymista Georgius Barschius začátkem 17. století.

Po jeho smrti rukopis studoval učený jezuita Athanasius Kircher. Dokonce zaplatil odborníkovi na koptštinu. Co zjistil, nevíme. Až do roku 1912 byl rukopis uložen v knihovně jezuitského řádu.

Od něj ji vykoupil knihkupec Voynich, podle kterého se dnes i jmenuje. Nyní je dílo majetkem Yaleovy univerzity.

Otázek je více než odpovědí

Pergamenové strany při prvním prolistování připomínají středověký lékopis. Pečlivější prohlížení naznačuje na alchymistickou příručku.

Když si ale badatel pečlivě prohlédne všech dochovaných 240 stran z původních 272, v hlavě má více otázek než odpovědí. Tak třeba část s vyobrazením rostlin. Že to je jasný botanický klíč?

Pouze do chvíle, než pozorný výzkumník zjistí, že velkou část rostlin vůbec nelze identifikovat. Pravděpodobně astronomická část je o něco přívětivější a lze v ní nalézt například znamení zvěrokruhu. Obsahuje ale také neznámé diagramy a symboly.

Středověké sci-fi? Nahé ženy se koupou v systému jezírek…

Nejzáhadnější je oddíl s vyobrazeními nahých koupajících se žen v podivné zelené tekutině, v nevídaném systému jezer a jezírek. Nebo jsou to technicky vyrobené útvary? Někomu dokonce připomínají tělesné orgány. Odkazuje snad autor na nějaké rituální koupele?

Či na léčivé lázně? A kde něco obdobného viděl? Stejně záhadná je i část, ve které by snad mohly být mapy. Ale co je to za krajinu? Jsou tu také znázorněny i hrady a něco jako sopky.

Oddíl s ilustracemi kořenů, listů a tajemných plodů, kde je text dělen do odstavečků, zase připomíná lékárenské recepty. Vykreslené rostliny jsou ovšem opět záhadou.

Nadějí je umělá inteligence

Dočká se někdy svět překladu tajemného rukopisu? Těžko říct. Naději dává pokrok ve vývoji strojového učení a umělé inteligence. První rozbory s využitím superpočítačů nabídly nadějné výsledky – jde prý o reálný jazyk.

Porovnání s 400 známými jazyky a písmy světa pak potvrdilo největší podobnost s hebrejštinou. Je tu tedy velká šance k odkrytí tajemství. Samozřejmě že už dnes tu máme odborníky, kteří věří, že záhadu Voynichova rukopisu rozkryli.

Výsledky jejich práce jsou ovšem nesouvislé. Pokud ano, nezveřejňují svůj postup a systém dekódování, což vylučuje ověření správnosti. Svět se tedy dál může těšit ze záhady, která zůstává skryta už stovky let.

Teorie o Voynichově rukopisu

Základních teorií o tajemném rukopisu je osm. Podle první se jedná o falzum a žádný obsah ani smysl nemá. Podle druhé jde o glosálii – zapsané promluvy v nadpřirozeném, neznámém jazyce.

Hudební skladatel Hanspeter Kyburz text považuje za hudební záznam a na jeho přepisu založil i jedno ze svých děl. Podle statistické vědecké analýzy je to kniha psaná reálným jazykem, napodobení by bylo náročné.

Kryptografové americké NSA se v 50. letech 20. století přikláněli k názoru, že se jedná o složitou šifru, pracující se záměnami písmen. Jazykovědec Jacques Guy tvrdí, že rukopis je zapsán exotickým, ale přirozeným jazykem.

Mohl být napsán mandžuštinou s nějakým netradičním dialektem a fonetickým písmem. James Finn si myslí, že jde o vizuálně zakódovanou hebrejštinu.

Jak rukopis vypadá?

Kniha měla zřejmě 272 stran v 17 arších, dochovalo se jen 240 z nich. Text je psán na pergamenu neznámým písmem (o 20–30 znacích s jednoduchou interpunkcí) a neznámým jazykem. Rukopis má asi 35 000 slov.

Znaky nenásledují náhodně, lze vysledovat zákonitosti, což ukazuje na pravopisná a gramatická pravidla. Průměrná délka každého slova je shodná s latinou a angličtinou. Jazyk je odlišný od evropských, některé znaky svědčí o podobnosti se semitskými jazyky.