Procesy s obviněnými jsou u nás stejně kruté jako ve světě. Kromě čarodějnic inkvizitoři trestají i nepravověrné křesťany, heretiky a sektáře. Mnohdy jsou metody inkvizitorů mnohem hroznější a krutější než činy, které připisují svým obětem. U nás nejkrvavější čarodějnické procesy zasáhly Šumpersko.
Kolda z Koldic
Je jedním z prvních doložených inkvizitorů u nás. Podrobně o něm píše Pasionál abatyše Kunhuty z počátku 14. století. Jeho inkvizitorská kariéra začala, když papež Jan XXII. ustanovil inkviziční tribunál.
Papež je nesmlouvavý a evropským panovníkům neustále píše, jak se mají křesťansky chovat. Dobře fungující inkvizice mu může pomoci a šlechtic s podporou panovníka se mu hodí. O Koldově inkvizitorské činnosti u nás moc nevíme.
Odhady mluví o stovkách obětí, hlavně kacířů. Působil v dominikánské provincii v Čechách a snad i v kostele sv. Klimenta. Mohl být i duchovním rádcem u sv. Jiří na Pražském hradě. Tomu by napovídala jeho blízkost s králem a Kunhutou.
Havel z Hradce
Působil v polovině 14. století na Jindřichohradecku. Tam inkvizitoři nepronásledovali čarodějnice, ale valdenské, kacířskou radikální sektu, která se obrátila proti katolické církvi.
Papež Benedikt XII. jmenoval inkvizitorem Havla a jeho kolegu františkána Petra z Načeradce. Spouštěcím motorem procesů byly nepokoje na panství Oldřicha III. z Hradce, kde zejména chudší sedláci podléhali valdenskému učení.
Sektu založil lyonský kupec Petr Valdes koncem 12. století. Její členové popírali existenci očistce, zavrhovali jakékoli násilí, zpovídali se sami bez kněze a vzájemně si udělovali požehnání.
Pro církev byli ohrožením autority, protože odmítali její formální struktury. První snaha inkvizitora Havla moc úspěšná není, Valdenští dokonce povstanou. Papež vyhlásí proti povstání křížovou výpravu a inkvizitor se pustí do čistek znovu a bez slitování.
Vyšetřovány jsou čtyři tisíce lidí. Každý dvacátý je shledán vinným! Inkvizitoři používají mučení, aby z obviněných dostali přiznání. Když se přiznají, kajícní mohou odejít jen s vypáleným cejchem, ale zatvrzelí jsou vězněni a pak upalováni na hranici.
Inkviziční tažení Havla z Hradce je nejrozsáhlejším církevním procesem. Svou hrůzností ho ale v mnohém přesahuje proces civilní, odehrávající se v Šumperku a okolí v 17. století.
Jindřich František Boblig z Edelstadtu
Postava Bobliga z Edelstadtu se díky knižnímu a filmovému zpracování stala téměř synonymem inkvizitora. V mládí studoval právo, ale nedosáhl doktorátu a školu opustil. I jako kandidát práva ale mohl být soudcem nebo advokátem.
Svou kariéru spojil s čarodějnickými procesy, které tehdy vedli právě laičtí právníci a civilní inkvizitoři. Za čarodějnictví lze uložit až trest smrti.
Nejdřív se Boblig zapojil do procesů proti čarodějnicím v Dolním Slezsku, kde bylo upáleno na 200 lidí! Ověřil si, že práce inkvizitora je rychlou a snadnou cestou ke zbohatnutí.
Majetek odsouzených sice formálně propadá panovníkovi, ale inkvizitor a šlechtická vrchnost si z něj vždy ukrojí svůj díl. Boblig se stane lovcem čarodějnic na plný úvazek.
Do Čech Boblig přichází na pozvání hraběnky z Galle. Jeho úkolem je zřídit inkviziční soud pro žerotínské panství, protože tu panuje podezření na čarodějnictví. Žerotínové netuší, jakou zhoubu na své panství přivedli.
Nedostudovaný advokát to má zařízené dobře. Jeho rozsudky podléhají schválení pražským apelačním soudem. Tam má Boblig dobrého přítele Jana Jakuba Weingartena, který potvrzuje vše, oč si Boblig požádá.
Podle místních legend začínají procesy tím, že se chudá žena pokusí odnést proměněnou hostii ze mše, aby ji dala krávě, která nedojí. To je pro Bobliga ideální materiál. Prostou ženu mučením donutí k výpovědi a pak už vede proces podle svého.
Zmučená oběť inkvizitorovi potvrdí cokoliv chce. Když nebožačka řekne jména, která jí předtím nadiktoval, má v rukou „důkaz“ na další vhodné oběti. Ve Velkých Losinách a okolí Boblig za 7 let odsoudí a nechá popravit 38 údajných čarodějnic a čarodějů.
Vzhůru do bohatého Šumperka
Pro losinské panství ale roky trvající čarodějnický proces začne být příliš nákladný a vrchnost tlačí na Bobliga, aby hon na čarodějnice ukončil. Ten jen přesune svou pozornost jinam.
V Losinách už totiž nezbyl nikdo dostatečně majetný, aby se inkvizitorovi vyplatilo se jím zabývat. Zato nedaleké bohaté město Šumperk se jeví jako ideální cíl. Vydává se tedy se svou osvědčenou metodou i sem.
Tady se mu ale staví do cesty významný protivník, šumperský děkan a kněz Kryštof Alois Lautner. Ten poukazuje na právní vady Bobligových procesů a žádá několikrát jeho sesazení z funkce inkvizitora.
Boblig si to ale nenechá líbit a pustí se na tenký led – z čarodějnictví obviní i samotného duchovního!
Lautner je velmi vzdělaný, ovládá církevní i světské právo, a dokonce má ve své osobní knihovně několik spisů o čarodějnických procesech. Vědomostmi se s ním vzteklý a záštiplný nedostudovaný právník Boblig nemůže měřit.
Má ale mnohem lepší konexe a rozjetou mašinerii inkvizičních tribunálů, a to se děkanu Lautnerovi stane osudným.
Navíc Lautner je známý tím, že ve své farnosti toleruje tajné nekatolíky, takže ani biskup nemá moc chuť se za známého potížistu stavět a pálit si prsty. Lautner se však odmítá přiznat a dlouho vzdoruje i mučení.
Nakonec ale i jeho Boblig zlomí a vynutí si jeho přiznání. Upálen je 18. září 1685. Spolu s ním padne postupně i několik desítek dalších šumperských občanů, vesměs bohatých.
Bobligovo řádění utne až jeho hrabivost – když se rozhodne začít procesy i v ještě bohatším Olomouci, stěžují si olomoučtí měšťané přímo císaři a ten Bobliga sesadí z funkce. Život obětem v Losinách a Šumperku to ale nevrátí.
