Patří k jedné z nejvýznamnějších postav české literatury. Všichni se o básníkovi řazeném do romantického období povinně učí a jeho Máj zná snad každý! Kým ale ve skutečnosti byl a jak vůbec vypadal?

Dodnes je literát obestřen hustou sítí tajemství a často jsou mu připisovány i zázračné schopnosti!

Životní pouť básníka Karla Hynka Máchy je poměrně krátká. Své nejznámější dílo napíše pouhý rok před svou smrtí. Ovšem i přesto, že je Máchův život ukončen předčasně, prožije toho na pozemském světě víc než kterýkoliv jiný smrtelník.

Světe div se, ale neexistuje uspokojivá podobizna slavného básníka a o tom, jak skutečně vypadal, se stále vedou žhavé diskuze.

Snědý s ostrými rysy

Jeho současníci Máchu popisují jako snědého, vysokého a štíhlého muže s plnovousem a tmavýma uhrančivýma očima. Malovaná podobizna se nedochová, takže se budoucí vědátoři a badatelé musí spokojit pouze se slovním popisem.

To je, zdá se, ještě více inspiruje k hledání skutečné pravdy. Badatel Miloslav Novotný se snaží otazníky kolem Máchova vzhledu jednou provždy zodpovědět.

Podle jeho díla Podobizna Karla Hynka Máchy, ve kterém soustředí různá svědectví, byl Mácha středně vysoký, měl vysoké čelo. Barva jeho vlasů byla tmavě hnědá až černá a nosil je sčesané dozadu. Oči měl podle svědectví modré, nikoliv hnědé. „Pod pravým okem měl jizvu,“ píše se také v knize.

Cestovní pas napoví

Jistým vodítkem může být i cestovní pas, který je Máchovi vydán v roce 1834 před cestou do Itálie.

„Čtyřiadvacetiletý posluchač práv Ignatz Macha je vysoké postavy, podlouhlého obličeje, modrých očí, velkých úst, prostředního nosu a hnědých vlasů,“ píše se v dokumentu. Kromě toho ještě vydává svědectví Máchův bratr Michal Václav Mácha:

„Vlasy míval hozené vpravo, loknou si kryl jizvu.“ Jako jedinou pravdivou podobiznu navíc označí Eleonora Šomková, Máchova snoubenka, akvarel od Jana Zachariáše Quasta.

„Kam se ale poděl ten obrázek, to Bůh ví,“ nechá se však Lori slyšet a Máchova podoba zůstává i nadále opředena tajemstvím.

Žádná křehotinka

Jedno je však jisté, Mácha rozhodně není tím křehkým romantikem, za kterého jej máme. Naopak! Rozervaná křehká duše si libuje v nejrůznějších sexuálních hrátkách a se ženami to velmi dobře umí. Je poměrně vysoký, může se pochlubit atletickou postavou.

Fyzicky je velmi zdatný, energický a vitální. To ostatně dokazuje i na svých toulkách po vlasti, když pendluje mezi hradem Houska a Bezdězem. Právě hrad Houska je spojen i s dalším tajemstvím, které obestírá slavného básníka.

Někteří věří, že Mácha nad hradem, založeném ve 13. století, objeví tunel, jenž mu dovolí cestovat časem!

Tajemná Houska

Houska láme hlavu badatelům dodnes. Někteří věří, že zde existuje brána do pekel a své bohaté zkušenosti má s tímto mystickým místem i básník. Tomu však hrad přichystá poněkud jiné setkání.

Nenabídne mu pekelnou náruč, ale podle všeho umožní Máchovi nevšední zážitek a možnost podívat se do budoucnosti. Stane se tak v létě roku 1836, jen pár měsíců před tím, než v listopadu zemře na cholerinu – mírnější formu cholery.

Zásadní rozhodnutí

Nyní se ale vraťme do horkého léta roku 1836, kdy se Karel Hynek Mácha vydává na jednu ze svých posledních toulek. Opět, už po několikáté zamíří na Housku.

„Na silnici litoměřické před Bohušovicemi mne přepadla nevýslovná touha, že když se dám vpravo, přes lesy a hory, za pár mílí doputuju k Housce a Bezdězu,“ líčí básník později průběh cesty v dopise svému příteli ze studií Eduardu Hindlovi.

Návštěva oblíbeného místa se ale pro Máchu změní doslova v životní dobrodružství, a jak sám později vylíčí – bude to návštěva samotného pekla!

Cesta do pekel

Housku má téměř na dosah, neúnavně klopýtá na dobře známé místo. Silueta hradu je čím dál jasnější. Je hluboká letní noc a vůkol šumí les. Každým krokem se Mácha přibližuje obrovskému tajemství a jímá jej zvláštní pocit.

O Housce se tradují různé zvěsti a ty nejdivočejší jí připisují bránu do pekel. Jako by jej lákala nějaká zvláštní síla právě tam. „Táhlo mě to v neznámé hlubiny stezkou neznámou,“ píše později Eduardovi. Kam ale zvláštní síla skutečně básníka zavedla?

Výlet do budoucnosti?

Výjev, který se Máchovi naskytne, drásá jeho duši. Vše vypadá hrozivě a on sám si je jist, že se ocitnul v pekle. „Povětří sytila síra, prach a čoud štípal v plicích, že jsem stěží dýchal,“ popisuje podivné prostředí. „Jestli toto není peklo, kde tedy jsem.

Táži se vyjeven,“ vylíčí celou podivnou situaci Mácha svému příteli a nezapomene zmínit, jak zapředl rozhovor s jednou zvláštně oblečenou dívkou. „Je rok dva tisíce šest,“ měla mu ona dáma prozradit! Skutečně se mohl Mácha ocitnout v tak daleké budoucnosti?

Setkání s metropolí

Básník se na své vzrušující pouti setkává s pekelnými výjevy. Nebo je to něco, co nyní velmi dobře známe? Při bližším prozkoumání se nám totiž Máchovy alegorie mohou zdát značně povědomé.

„V útesech pískovcových vyhlodaná doupata plála nadpřirozeným jasem, žlutým, bílým, sinavým,“ vzrušeně sází na papír jeden zážitek za druhým. Mohl Mácha vidět něco, co nápadně připomíná dnešní panelové domy a v nich osvětlené byty?

Stejně tak Mácha potkává spoustu pro něj zvláštních lidí, kteří jsou opatřeni ještě podivnějšími věcmi!

„Sáhla na skřínku, co u boku nesla, odklopila víko – já uzřel živý obraz, Eduarde, ty vidiny se měnily a přelévaly,“ nechápe básník, na co ve skutečnosti hleděl. Co mohlo být onou podivnou skřínkou?

Mohla věc, kterou Mácha viděl, být digitální kamera nebo ještě jiná vymoženost moderní techniky?

Nevinný žertík?

Zmínka o dopise, který píše Mácha svému příteli krátce před smrtí, se objeví i ve třetím díle encyklopedie Čas hradů v Čechách, která vyšla v roce 1996. Netrvá dlouho a podivný zážitek Karla Hynka vzbudí nebývalou pozornost.

Informace o tom, že básník dokázal cestovat v čase, je naprostou senzací! Jenže za několik let má přijít drsné vystřízlivění! Jedna z autorek encyklopedie spisovatelka a záhadoložka Františka Vrbenská po skoro deseti letech přizná, že si dopis vymyslela!

Proč by to ale dělala a proč by s takovou informací čekala bezmála deset let? Navíc se v přiznání Vrbenské objevují poměrně zásadní trhliny.

Mácha v dopise popisuje moderní technologii z roku 2006, která byla v době, kdy encyklopedie vyšla, ještě v plenkách a lidé ještě elektronické výdobytky doby na ulici příliš nenosili.

„O Máchově cestování časem se spekulovalo už dávno před tím,“ upozorňuje navíc český spisovatel Zdeněk Šmitmajer, spíše známý pod pseudonymem Zdeněk Patrick. Co je tedy smyšlenkou? Bude nám o záhadném dopise Karla Hynka Máchy vyjevena skutečná pravda?