Afrika je v polovině devatenáctého století neprobádaný kontinent. Když desetiletý Karl Mauch (1837–1875) dostane k narozeninám veliký atlas, ohromí jej prázdnota Afriky. Neprobádaný kontinent, který slibuje velká tajemství a spoustu dobrodružství.
Chlapec jejímu kouzlu naprosto propadne a hltá jednu knihu za druhou. Včetně starých rukopisů.
„Mezi zlatými doly vnitrozemských plání stojí pevnost tvořená z kamenů nezměrné velikosti, které nespojuje žádná malta,“ napíše v třicátých letech šestnáctého století jeden z portugalských mořeplavců.
„Možná jde o palác královny ze Sáby.“ V ten okamžik si Mauch vzpomene na jiný příběh. Z Bible zná příběh o králi Šalamounovi.
Kněz samozřejmě při kázáních zmiňuje zejména jeho moudrost, ale stejně všichni vědí, že kromě toho je obklopen krásnými ženami a v pokladnicích se skrývá nezměrné bohatství.
A přesto je ohromen, když za ním z veliké dálky, z tajemné země Ofír, zavírá královna ze Sáby. Na velbloudech přinese hromady koření, diamantů a zlata.
Kde je Ofír?
Už od prvního století našeho letopočtu pátrají lidé po tajemství těchto dolů. Bible jenom napovídá, že Šalamoun vyslal lodě, aby si poklad vyzvedl. Mauch si na základě portugalských záznamů v kronikách spojí Ofír s přístavem Sofala.
Je si jistý, že nalezl odpověď. Jedenáct let se připravuje na velkou expedici, vzdělává se, učí se jazyky, shání finance. V lednu 1865 dorazí do Jižní Afriky, aby zde objevil Ofír. Ale divočina zdaleka není tak příjemná, jak by čekal.
Až o dva roky později konečně najde první stopu. V horách najde několik zlatých polí. Opravdu tam stačí drahý kov sbírat ze země. Zprávy se rozšíří rychlostí blesku a vypuká zlatá horečka. Že by šlo skutečně o doly krále Šalamouna?
Další čtyři roky Mauch pátrá po kamenném paláci, aby našel poslední důkaz. Nakonec jej domorodci z kmene Karanga dovedou k opevněnému městu.
Nádherné paláce, postavené skutečně bez malty, tavící pece a architektura pro zdejší krajinu tak cizí, ho utvrdí v přesvědčení, že uspěl.
Pravda a mýtus
Jeho objev rozhodně vzbudí velký ohlas. Další objevitelé zkoumají okolí a vznikne dobrodružný román od spisovatele Henry Ridera Haggarda (1856–1925). Jenže romantiku brzy nahradí věda a ukáže se, že palác s králem Šalamounem není nic společného.
Na základě nálezů zbytků keramiky je vznik paláce datován do období středověku. To o padesát let později potvrdí i věda zcela moderní. Takže sice jde o nález, který má zejména pro Afriku obrovský význam, ale pátrání po biblickém pokladu nás vrací na začátek.
Obsah Haggardovy knihy se míchá se skutečnou historií a nejasné zmínky z Bible archeologové po malinkatých střípcích stále doplňují.
Někteří hledají doly krále Šalamouna nadále v Africe, jiní pátrají v Jordánsku, kde jsou objeveny rozlehlé doly pocházející nejspíš z Šalamounovy éry. Jiní pak směřují své pátrání do Arábie, do místa zvaného Mahd az-Zaháb, a jiní zase až do daleké Indie.
Ale nikdo z badatelů a lovců pokladů není k pravdě o nic blíž, než kdy byl Karl Mauch.
