Opilecká hádka se zvrtne a muži přistane na tváři facka. To se ještě nikdy nestalo. A ani nestane, o to už se postará. O pár okamžiků později stojí v kaluži karmínové krve a na zemi leží zohavená mrtvola – skalpovaná a udupaná.

Není nad víkend na venkově. I mnozí z nejzatvrzelejších Pražanů jezdí ve volné dny na chalupu, nadýchat se čerstvého vzduchu.

Invalidní důchodce Oldřich B. (75) se po dohodě s rodiči odstěhuje natrvalo do chaty v Černolicích poblíž hlavního města a jim přenechá svůj byt v pražské čtvrti Suchdol. Za svůj odchod a rychlé uvolnění bytu od nich dostává okolo 1 000 korun týdně.

V roce 2018 zde žije už zhruba 10 let. Bydlí s ním jeho o čtyři roky starší známý.

Mají málo peněz

Oldřich trpí poúrazovou epilepsií. „Kvůli svému zdravotnímu stavu jsem se tam bál bydlet sám. Byl jsem rád, že půjde se mnou, protože byl především dobrý kamarád,“ popisuje svou situaci. Z čeho jsou oba muži živi, je záhadou.

Ani jeden z nich nepobírá důchod a zmíněná tisícovka představuje jediný příjem, který dostávají. Přivydělávají si ještě sběrem železa a různými drobnými pracemi.

I přes nedostatek peněz se jim však daří relativně dobře a mají spolu podle očitých svědků a sousedů vyrovnaný, přátelský vztah. To se však po jedné hádce ve chvilce změní.

Tlačí na pilu

Nedostatek peněz, i když si s ním pokoušejí poradit po svém, je nadále trápí. Už se kvůli tomu pohádali mnohokrát. Osudového mrazivého rána v lednu 2018 jde Oldřich do obchodu nakoupit zásoby. Tam se možná rozhodne, že už to tak dál nejde.

Jakmile se vrátí a vypije si s druhým mužem kávu a pivo, načne nepříjemné téma. „Začal jsem na něj naléhat, aby si šel na úřad zařídit důchod,“ vysvětluje. To se však jeho spolubydlícímu nikterak nelíbí.

Poprvé ho praští

Rozhovor se s alkoholem proudícím v krvi zvrtne v hádku. Oldřich si dál trvá na svém. V té době mají dostatek ušetřených peněz na cestu, takže je podle něj vhodná chvíle.

Jenže nepochodí a spolubydlící údajně naštvaně vstane ze židle a udeří jej. „Slovo dalo slovo a v tu ránu mi dal facku, až jsem spadnul ze židle a narazil na futro od dveří.“ Při pádu si dokonce vyrazí dva zuby. „Byl jsem z toho velmi otřesen, bylo to poprvé,“ vypráví.

Sbal se a vypadni!

Jde si radši lehnout. Ale jeho spolubydlící s hádkou ještě v žádném případě neskončil, a tak jde za ním. „Mlel něco, co mi vadilo,“ pamatuje si vážně nemocný stařec. Oldřich se nakonec naštve, vstane a začne křičet.

Jestli se prý jeho kamarádovi na chatě nelíbí, tak si může sbalit své věci a okamžitě vypadnout. „Dal jsem mu také pár facek,“ přiznává nerad. Pak si sedne do kuchyně ke stolu a zírá do prázdna.

V hlavě se honí všelijaké myšlenky. „Přemýšlel jsem o všem, co se stalo. Proč mě vlastně udeřil, dával jsem si to dohromady,“ popisuje.

Jak to vidí pachatel?

Náhle slyší z vedlejšího pokoje nějaké podivné zvuky a šramot. Vstane a jde se pro jistotu podívat, co se děje. „V tu chvíli jsem ho viděl, jak tam stojí, a když mě zahlédl, tak se proti mně jako rozběhl, vyřítil.

Všiml jsem si, že drží v ruce láhev a zvedá ji proti mně. Zastavil jsem ho a vykroutil mu tu flašku z ruky, zatímco on mě chytnul za rameno,“ snaží se později přiblížit nastalou situaci.

Zůstane ležet na zemi

Pak se však celá situace ještě více vyhrotí. Role dvou spolubydlících v těžké finanční situaci se obrátily a Oldřich toho využije. „Vzhledem k tomu, že mě chtěl praštit, ale já měl tu flašku v ruce, tak jsem ho s ní trefil dřív.

Ta se rozprskla, a jak odletěl na kuchyňskou linku, tak se o ni zřejmě hodně praštil a pomalu se svezl na zem, kde zůstal ležet,“ naznačuje. Zůstane stát jako zkoprnělý a zírá na svého soka. Vidí, že mu z hlavy teče krev.

Asi jsem dostal záchvat!

Otřesený z překotného vývoje událostí si sedne ke stolu a dále sleduje svého spolubydlícího a rozšiřující se kaluž karmínové krve. Ještě vidí, jak se jeho tělo hýbe a muž se snaží nadzvednout – a to je poslední, co si údajně vybavuje.

Probere se až ve vazební věznici v Ruzyni. „Pravděpodobně jsem dostal epileptický záchvat. Vůbec si nepamatuji ani celý den, ani nějakou policii,“ dušuje se u výslechu. Za katrem se dozvídá, že svého kamaráda brutálně umlátil.

Udupá ho k smrti

Co se stalo před a po Oldřichově epileptickém výpadku, není nikomu příliš jasné. Nebývale surovou vraždu se snaží vyřešit Krajský soud v Praze. Ve čtvrtek 4. října 2018 přednese státní zástupce Tomáš Milec svá obvinění proti obžalovanému epileptikovi.

Podle něj Oldřich svého spolubydlícího zabil, a to velmi nezvykle. Ve spisu stojí, že jej ve svém nepochopitelném šílenství umlátil a udupal k smrti.

Také mu mimo jiné zlomil ruku a žebra, polámal obličejové kosti, pořezal tvář, způsobil mu trhlinu na srdci a játrech, a dokonce jej i částečně skalpoval.

Hrudník má zcela polámaný

Způsobená zranění se Oldřich pokouší svést na předešlý pád oběti a ránu o kuchyňskou linku. Soudní znalec Jiří Hladík však tuto nepřesvědčivou verzi vyloučí.

Některé rány jsou dílem podlouhlého předmětu, nejspíše pohrabáče, který se ve výpovědi obžalovaného nevyskytuje. Dále poranění dutiny břišní a rozlámání kostry hrudníku jsou podle něj typická zranění, způsobená tvrdým dupáním.

„Na poškozeného bylo šlapáno,“ prohlašuje pevně lékař. Poškozený byl tak znetvořený, že byl zpočátku problém jej vůbec identifikovat.

Mimořádně ho zdevastoval

S důkazy na své straně a posudkem soudního znalce v ruce navrhuje žalobce Milec výši trestu kolem 15 až 16 let vězení.

Obhajobu a výpověď údajného pachatele považuje za vysoce nepřesvědčivou a nepřesnou. „Obžalovaný si byl dobře vědom svého jednání,“ upozorňuje. „Útok byl mimořádně masivní.

Došlo k devastaci v podstatě celého těla poškozeného,“ shrnuje klíčové závěry vyšetřovatelů.

Zdravotní indispozici si vymyslel?

Problém však tvoří Oldřichovo tvrzení, že dostal krátce po hádce silný epileptický záchvat. Jaký byl jeho stav v době útoku, je otázka. Názor soudního neurologa je takový, že u obžalovaného s vysokou pravděpodobností tzv. velký epileptický záchvat nenastal.

Podle Hladíka, jenž měl za úkol prohledat místo hrůzného činu, muž žádné známky podobné zdravotní indispozice krátce po příjezdu policie nevykazoval.

Obhájkyně žádá jen léčení

Oldřichova obhájkyně Michaela Marešová Haškovcová se snaží přesvědčit soud, aby zprostil jejího klienta obžaloby a raději mu uložil jen ochranné léčení. Brutální vraždu zdůvodňuje tak, že byl v době násilného činu nepříčetný.

Toto tvrzení podporuje i vyšetřením, provedeným dalším soudním znalcem. Ten tvrdí, že obžalovaný opravdu onen velký epileptický záchvat prodělal.

Jenže státní zástupce napadá odborníkovu věrohodnost a prohlašuje, že své závěry nedokáže dostatečně vyargumentovat.

Pamatuje si to, nebo ne?

Předsedovi senátu Stanislavu Černeckému se nelíbí fakt, že se výpověď obžalovaného několikrát změní. Upozorní jej, že se tři dny po činu zaklínal naprostou ztrátou paměti a u soudu odvyprávěl zcela nový příběh.

Oldřich se hájí tím, že si na část strašlivého dne vzpomněl po přečtení spisu a postupně mu naskakovaly další detaily a souvislosti. Podle svých slov jeho jednání také mohl ovlivnit alkohol, zkombinovaný s léky, které užívá.

Pravdu zjistí za katrem

Na závěr soudního líčení svého činu lituje. „Chtěl bych se omluvit poškozenému i všem nám, jeho blízkým. Proč a jak k tomu došlo, je mi utajeno,“ vypovídá muž. „Vím pouze to, co si pamatuji z onoho dne. Že je mrtvý, jsem se dozvěděl až později.

Velmi to bolelo. Byl to dobrý kamarád,“ uzavírá svůj projev. Jeho zločin se s ním potáhne do konce života. „To, co se stalo, nechápu. Kluci spolu měli dobrý vztah,“ uvádí jedna ze svědkyň zdrceně tváří v tvář zástupcům české justice.

Soudce naslouchá logice

„Provedené důkazy ve svém souhrnu logicky, jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností usvědčují obžalovaného ze spáchání trestného činu,“ shrnuje soudní proces jeho předseda Černecký.

Za brutální vraždu posílá 26. října 2018 na návrh státního zástupce Oldřicha na 15 let za katr. Nařídí mu také protialkoholní a psychiatrické ochranné léčení. Jedná se prozatím o nepravomocné rozhodnutí.