Našim dávným předkům slouží dlouho hlavně jako ozdoba. Jednu dobu jsou knoflíky tak v módě, že jejich užívání musí zkrotit zákon. Během staletí se zalíbí pašerákům, politikům, sběratelům i budoucím nevěstám. A víte, kde byste měli hledat „hlavní město knoflíků“?

Zapnout do dírky nebo provléct poutkem a je hotovo, o nic jiného přece nejde. Knoflíky bereme jako věc, nad kterou není třeba nijak dlouze přemýšlet. Ale je to škoda. Mají totiž poměrně zajímavou historii a zájem o ně neklesá ani dnes.

Stopy starých civilizací

Předměty podobné knoflíkům, ale používané spíše jako ozdoby nebo pečeti, objevili archeologové na různých místech světa. Jde například o hrobku ve Skotsku nebo naleziště v Číně a Římě. Všechny pocházejí ze 2. a 3. tisíciletí před naším letopočtem.

Některé z nich jsou vyrobeny z lastur, jiné jsou upraveny do geometrických tvarů a mají v sobě dírky, takže se dají připevnit nití k oděvu. A ten skutečně nejstarší, jaký byl kdy nalezený, je vyrobený z perleti a jeho stáří se odhaduje na 5000 let.

Pochází z archeologického naleziště Mohendžodaro na území dnešního Pákistánu, což jsou pozůstatky největšího sídliště dávné civilizace v povodí řeky Indus a jednoho z prvních velkých měst na světě s populací okolo 40 000 lidí.

Egyptská 18. dynastie (přibližně 1550-1292 př. n. l.) po sobě pro změnu zanechala povlaky na paruky, které jsou opatřeny knoflíky z drahých kovů.

Nic se nemá přehánět!

Vojenské kožené brašny z římské říše zase mají jedny z prvních nalezených knoflíkových dírek v podobě štěrbiny v kůži. Knoflíky se objevují jako prostředek k sepnutí manžet v Byzantské říši a k zapínání egyptských tunik.

Ve středověké Evropě se oděvy šněrují dohromady nebo zapínají brožemi či sponami až do 13. století, kdy se objeví klasické knoflíkové dírky.

Pak se knoflíky stanou tak módní záležitostí, že na některých místech jsou dokonce přijaty zákony, omezující (kromě jiného) také nadměrné používání knoflíků jako projev marnivosti.

Nošení zlatých, stříbrných a slonovinových knoflíků je tehdy známkou bohatství a postavení. Šikovní řemeslníci dokážou udělat nákladnou záležitost i z knoflíků z mědi a jejích slitin, protože je ozdobí vložkami ze slonoviny, želvoviny nebo drahokamů.

Nejčastěji se však vyrábějí knoflíky z kostí nebo dřeva a často bývají tyto základní formy potažené látkou.

Dobré české sklo

V 18. století je látka z velké části nahrazena u majetných nositelů jinými drahými materiály, ale velkou oblibu si v té době získají vyšívané knoflíky s motivy, vhodně doplňující konkrétní oděv.

K výrobě lisovaných nebo ražených knoflíků se tehdy hojně využívá cín, ale bohaté vrstvy nad nimi ohrnují nos. Zato odlévané mosazné knoflíky s ozdobnými vzory si získají oblibu k použití na vojenských uniformách i civilních šatech.

I tyto drobné součásti oděvu tak v průběhu staletí podléhají módním trendům.

Ve Francii si zamilují pro jejich výrobu porcelán, v Japonsku si oblíbí keramiku s ruční malbou zobrazující tradiční motivy a koncem 19. století se v Evropě stanou populární zdobené a lakované knoflíky z papírmašé, tedy směsi obsahující drcený papír.

A z českých zemí pochází většina barevného skla používaného pro výrobu knoflíků po celém světě.

Neobvyklý průzkum

Zatímco v uplynulých staletích jsou knoflíky především dekorativní ozdoba, s příchodem 20. století se stanou hlavně užitkovou záležitostí a také jim zdatně konkuruje zip.

Ustupuje se od nákladných materiálů, které pak už používají především umělci a módní návrháři. Továrny chrlí tisíce knoflíků různých velikostí, tvarů i barev.

Už v roce 1918 provedou Američané rozsáhlý průzkum mezinárodního trhu s knoflíky a zjistí, že v té době je takzvaná rostlinná slonovina (materiál vyrobený ze semen některých palem, vzhledem připomínající slonovinu) nejoblíbenějším materiálem na obleky a košile, zatímco papírová hmota je nejpoužívanějším druhem pro obuv.

Dnes jsou nejběžnějšími „knoflíkovými“ materiály plast, kovy nebo dřevo, případně perleť. Ostatní se využívají pouze na drahé oblečení nebo při opravách starožitných oděvů či pro jejich repliky.

Některá muzea a umělecké galerie mají ve svých sbírkách kulturně, historicky, politicky nebo umělecky významné knoflíky.

Chlubit se jimi mohou například britské Victoria and Albert Museum nebo prestižní americká skupina muzeí a vzdělávacích center Smithsonian Institution.

Nejdražší knoflík na světě

V USA lze najít také řadu menších muzeí, která se specializují na knoflíky a zdá se, že k tomu mají dobrý důvod.

Kromě toho, že v této zemi je sběratelství knoflíků pravděpodobně nejrozšířenější, existuje také převážně americká tradice „politicky významných“ knoflíků.

Tu odstartuje první prezidentská inaugurace George Washingtona (1732-1799) v roce 1789. Sběratelům známé Washington Inaugurals jsou vyrobeny z obecných kovů, ve větších velikostech na kabáty a jako menší knoflíky na kalhoty.

Je známých 22 ručně ražených vzorů a nyní jsou mimořádně cennými sběratelskými artefakty. Jeden z nich vytvoří v roce 2018 světový rekord jako nejdražší prodaný knoflík v historii: kupec za něj zaplatí 225 000 dolarů (tehdy cca 4,8 milionů korun).

Ale ne vždy spočívá hodnota sbírky v tom, jak jsou její součásti cenné. Tak třeba na konci 19. století sbírají mladé Angličanky skleněné knoflíky a když jich mají 1000, jsou prý připraveny na sňatek.

Víte, že…

… více než 60 % světové produkce knoflíků, tedy až 15 miliard, pochází z města Čchiao-tchou na jihovýchodě Číny. Přezdívá se mu „metropole knoflíků“.

… největší knoflík na světě má průměr 2,2 metru? V roce 2020 ho ručně vyrobí 6 žen v průměrném věku 71 let z anglického Dorsetu, výroba trvá 8 týdnů.

… zhruba od 18. století se knoflíky stanou oblíbenou schránkou pro pašování? Mají speciální konstrukci a využívají je dnes i někteří moderní pašeráci drog.

… podle Guinnessovy knihy rekordů nashromáždil Američan Dalton Stevens 439 900 různých knoflíků? Dnes již zesnulý sběratel jimi kvůli své nespavosti zdobil různé věci, od brýlí přes oděvy až k autům.