Pyramidy v Gíze, visuté zahrady, Diova socha, Artemidin chrám, Mauzoleum v Halikarnassu a… Kolos Rhódský! Sedmička divů starověkého světa, z nichž se dochoval jediný: Pyramidy.

A stejně jako u Semiramidiných zahrad, i u kolosu se dodnes spekuluje, zda vůbec existoval.

Líčen je ale tak často a v mnohých detailech, že by bylo s podivem, kdyby ne. A jak vypadal? Jistě si vybavíte jeho rozkročené nohy, mezi kterými do rhodského přístavu vplouvají lodě. V místech jeho chodidel dnes stojí dva sloupy s daňky – samcem a samicí.

Oním kolosem je socha boha slunce Hélia, která je poděkováním za ochrannou ruku během invaze makedonského prince Démétria Poliorkéta (336–283 př. n. l.). Ukořistěné vybavení ostrované prodají a investují právě do sochy. Má to ale háček…

Otřesy, až se kolena podlamují

Víme, že socha je zhotovena mezi lety 304 až 292 př. n. l. Na výšku má mít přes 30 metrů a jejím architektem se stane již ve své době slavný stavitel Chárés z Lindu. Vážně ční Kolos nad přístavem v roli jakési brány, tak jej známe z grafik již od 16. století?

Ani náhodou. 12 metrová vzdálenost mezi oběma nohama by se stala soše zkázou – rozlomila by se někde v oblasti kyčlí. Hélios stojí navíc na piedestalu jako strážce vojenského, ne obchodního přístavu, jak se řada lidí domnívá.

Dlouho na své ovečky ale shlížet nebude. Roku 226 př. n. l. propuká na Rhodu panika – ostrovem otřásá masivní zemětřesení. Koloséané, jak se kvůli soše ostrovanům přezdívá, bezmocně sledují pád své chlouby.

Hélios, který do té doby zřejmě zaujímá klasický postoj antických soch s jemně nakročenou pravou nohou, se zlomí v kolenou a padne k zemi.

Metrové ouško

Jak je možné, že se ze zbytků sochy nic nenašlo? Pokud byste se dostali na Rhodos do roku 653, torza divu světa byste ještě mohli spatřit. Jenže pak ostrov přepadnou Arabové a pozůstatky sochy postavené z válečné kořisti pro změnu učiní svou válečnou kořistí.

Zbytky díla jednoduše roztaví. O přesné podobě Kolosu Rhódského se tak dnes můžeme jen dohadovat.

Podle specialisty na 7 divů světa, německého historika a archeologa Wolframa Hoepfnera (*1937) mívala 31,6 metrů vysoká socha o celkové váze téměř 400 tun zdviženou paži a dlaní vítala připlouvající lodě.

Bůh měl podobu nahého muže zahaleného jen v plášti – který ovšem nezakrýval intimní partie. Pokud bychom si měli rozměry představit ještě lépe, například ucho mělo zhruba metr výšky a hlava 4,3.