Je všeobecně známo, že spánek léčí. Probíhá při něm celková regenerace našeho těla. Zamýšleli jste se však někdy nad tím, v jaké poloze nejčastěji usínáte?

Právě tato skutečnost údajně vypovídá o naší osobnosti téměř stejně, jako je tomu i v případě řeči těla.

Usínáte-li pokaždé jinak, jste zřejmě mnohostrannou osobností. Pokud obvykle usínáte na břiše, ovšem ani jednu ruku neschováváte pod polštářem, jste zřejmě silná, iniciativní osobnost a vůdčí typ. Vaše vytrvalost vás předurčuje k úspěchu.

Jestliže pak většinou spíte na zádech s rukama podél těla, jste zřejmě cílevědomou osobou s jasně stanovenými cíli, za kterými si neochvějně jdete.

Usínáte-li pak na zádech, ovšem jinak než s rukama podél těla, pravděpodobně disponujete vysokým sebevědomím s pozitivním přístupem k životu.

Jestliže však upřednostňujete embryonální polohu na boku s pokrčenými koleny přitaženými k tělu, psychicky tak odpočíváte po svých velice náročných zážitcích…

Poloha na boku se spojenými koleny pak zase svědčí o skutečnosti, že jste optimistická, klidná a spolehlivá osoba.

Druhy snů a každodenní události

Se spánkem jsou nerozlučně spjaty sny. Naše sny jsou pro nás dokonce životně důležité, protože jsou přímo spjaty s naším základním biorytmem, tedy střídajícím se cyklem aktivity a odpočinku. Vědci se tudíž problematikou lidských snů čím dál častěji zabývají.

Sny vycházejí z vnějších i vnitřních podnětů, vzpomínek a představ spícího. I sen je tedy jakousi psychologickou událostí. Náš mozek během spánku dokáže vložit do snu i okolní zvuky, a to často též zcela smysluplně.

Obsahově pak jsou prý mužské sny agresivnější než sny ženské, které mají být emocionálnější. Jedná se však prozatím pouze o vědeckou hypotézu, neboť naše sny dle předpokladů vědců údajně souvisejí také s tím, jaké předměty během dne používáme.

Mužské snění se nám z tohoto úhlu pohledu může zdát dynamičtější, ráznější nebo též techničtější. Sen z tohoto hlediska v podstatě „čerpá“ z bdělého života. Zdá se, že události všedního dne tedy zpětně naše sny osvětlují…

Sny v říši zvířat

Některé naše sny někdy bývají až nebezpečně živé.

Abychom si ve spánku nějakým způsobem neublížili, a to ani ve snových situacích, kdy kupříkladu bojujeme o svůj vlastní život, mozek pomocí nervových impulzů „ochromí“ naše svaly takovým způsobem, že tělo i nadále zůstává v klidu.

Sny se údajně zdají i zvířatům. Zvířata však mají „divoké“ geny a jejich tělo během spánku není mozkem utlumeno podobně jako lidské tělo.

Tento fakt bývá dáván do souvislosti rovněž i se skutečností, že zvířata, žijící ve volné přírodě, jsou ohroženější než my v našich bezpečných domovech, a potřebují tak reagovat podstatně rychleji než lidé.

Potřeba spánku v živočišné říši

Potřeba spánku v živočišné říši je skutečně široká. Slon africký spolu s dalšími velkými býložravci je uváděn jako příklad savce, který vystačí s poměrně velmi krátkou dobou spánku.

Sloni spí nejen krátce, ale tuto krátkou dobu mají navíc ještě rozdělenou do několika dalších, ještě kratších úseků. Jejich předpokládaných tři až šest prospaných hodin denně kontrastuje například s některými druhy netopýrů, kteří denně prospí až dvacet hodin.

Ovšem v porovnání s některými zástupci živočišné říše jsou ještě i sloni pořádnými lenochy. Například rorýsi obecní tráví převážnou většinu času mezi podzimním odletem do teplých krajů a jarním návratem ve vzduchu.

Někteří z nich se po dobu až deset měsíců v podstatě nedotknou pevného podkladu. Po celou tuto dobu spí průběžně během letu, a usínají tak zřejmě pouze jen na skutečně velice malé okamžiky.

Spánek domácích mazlíčků

Co se domácích mazlíčků týče, jedním z velkých spáčů je bezpochyby krajta, která umí prospat až dvacet hodin denně. Kočky spí několikrát denně, celkem přibližně až šestnáct hodin, přičemž starší nebo nemocné kočky mohou prospat až osmnáct hodin za den.

Většinu tohoto času ale nepředstavuje hluboký spánek. Psi pak spí mezi deseti až čtrnácti hodinami. O jejich momentálním rozpoložení v průběhu spánku vypovídá rovněž i jejich spací poloha.

Například schoulený pes se snaží udržovat svoji tělesnou teplotu, pes spící na zádech s doširoka otevřenými tlapkami je zcela oddaný a spokojený a pes s břichem u země a hlavou položenou mezi předními tlapkami spí poněkud „v pozoru“.

Sny a nevidomí lidé

Vědecké výzkumy prokázaly, že sny se zdají všem lidem, i těm nevidomým, a to přesto, že často své sny částečně nebo i zcela zapomínáme. Lidé, kteří se s postižením zraku již narodili, ale nemívají obrazové sny.

Jejich snění bývá postaveno na zbývajících smyslech, tedy na sluchu, hmatu, čichu nebo chuti. Avšak rovněž jako ostatní, i nevidomí lidé ve svých snech pociťují a prožívají emoce.

Lidé, kteří o svůj zrak přišli až v průběhu života, pak mívají stejně vizuální sny jako lidé bez zrakového postižení. Každý však již nemusí nutně prožívat své sny barevně. Existují lidé, kteří sní pouze a výlučně jen černobíle.

Podle názoru vědců se naše barevné snění rozvinulo především až v rámci nástupu barevného televizního vysílání a rovněž i díky rozmachu barevných obrázkových časopisů.

Výkladové snáře

Snad odjakživa lidé věří, že sny mívají svůj konkrétní význam, a proto se snaží své sny určitým způsobem popsat a pak k nim přiřadit určité vysvětlení. Pro pohodlnější určování významu snů vznikly speciální výkladové knihy, zvané snáře.

Nejstarším dochovaným snářem je několikadílný snář z 2. poloviny 2. století, pocházející od Artemidora z Efesu (2. století), s názvem Výklad snů.

Tento snář se stal základem mnoha pozdějších prací ohledně vykládání snů. Artemidoros ve snech viděl uskutečnění božské prozřetelnosti.

Vykladači snů však v antice nebyli ničím výjimečným a Artemidoros navazoval již na práci řady svých předchůdců, z nichž některé ve svém díle i uvádí. Skutečně lze snad tedy přesný význam našich snů odhalit?