Stal se největším českým hitmakerem 20. století. Byl dvorním skladatelem Karla Gotta, autorem hudby k filmovému muzikálu Noc na Karlštejně i jedním z duchovních otců slavného muzikálu Dracula. Co vedlo legendu k tomu, že proti sobě namířil zbraň a zmáčkl spoušť?

V životě je vždycky něco za něco. Jeho písně si notuje minimálně půlka světa, na konto mu přistávají obrovské tantiémy. Jenže v osobním životě ho pronásleduje jedna tragédie za druhou.

První ženu, Hanu, Karlu Svobodovi v roce 1993 sebere rakovina. A o sedm let později ho připraví leukémie o milovanou dceru Klárku. Po pouhých čtyřech letech jejího života.

O necelých sedm let později vztáhne ruku sám na sebe. A drží v ní nabitou pistoli.

Zavoláme si, jo?

Ten lednový víkend nezačíná nijak tragicky. S manželkou Vendulou se vidí naposledy v pátek, když odjíždí na Šumavu, na Lipno, kde končí školu. Dělá závěrečné zkoušky z marketingu. Bere si s sebou i malého Jakuba.

Nechce jet táta s nimi? Měl už v tu chvíli slavný hudební skladatel v hlavě plány na sebevraždu? Řekl tehdy, že nepojede. Tak ještě pusu na rozloučenou a zavoláme si, jo?

Telefon kamarádovi vzala manželka

Vendula a Karel to v sobotu několikrát opravdu udělají. Ale není to jediné telefonní číslo, které tehdy hitmaker vytočí. Proslýchá se, že se snažil dovolat svému známému, tehdejšímu řediteli IKEMu, docentu Janu Malému. Jenže telefon vzala jeho manželka a podruhé už to Karel Svoboda nezkoušel.

Hned jak Vendula dorazí, přijdeme na kafe

Na kalendáři je neděle 28. ledna 2007 dopoledne.

Hudební skladatel prohodí na zahradě pár slov se zahradníkem, a pak před jedenáctou hodinou v bundě a kšiltovce míří do zdejší sámošky, kde si k rohlíkům a šunkovému salámu do košíku jako tradičně přihodí denní tisk.

Na zpáteční cestě potkává majitele místní pizzerie. Říká mu, že hned, jak Vendula dorazí domů, přijdou na menší oslavu, nebo aspoň na kafe. Je už v tuhle chvíli rozhodnuto, že tentokrát svůj slib nedodrží?

Mám to v kapse!

Víkend se pomalu chýlí ke konci. Ještě dvakrát si skladatel volá se svou manželkou. Poprvé mu radostně zvěstuje, že úspěšně složila zkoušky. A že v pohodě je i malý Kuba, který se celý víkend učí pořádně bobovat a moc se těší, až to předvede tátovi osobně.

Podruhé volá Vendula proto, aby manželovi sdělila, že už jsou na cestě. Má se zastavit v jejich oblíbené čínské restauraci a vzít s sebou teplou večeři? Odpověď zní ano.

Všude je krev!

Opravdu hned poté sahá skladatel po legálně držené pistoli, aby dřív, než přijedou jeho dva nejbližší, ukončil vlastní rukou svou cestu životem? A pak vychází ve svetru ven, kde zbraň přiloží ke spánku a stiskne spoušť?

Každopádně, když zhruba hodinu po posledním vzájemném telefonátu nic netušící Vendula Svobodová dorazí domů, naskýtá se jí hrůzný pohled. Její muž leží na zemi za domem, v ruce pistoli, všude je krev.

O chvíli později už podobná slova slyší službu konající policisté na tísňové lince.

Chtěl se rozloučit s Karlem Gottem?

Policie má brzy jasno: Karel Svoboda spáchal sebevraždu. Nenechal sice po sobě dopis na rozloučenou, ale nic nenasvědčuje tomu, že by čin způsobila jiná osoba. Svědčí o tom i strohý soupis věcí, které měl skladatel u sebe.

Mobilní telefon, luxusní hodinky, skoro pět tisíc korun v hotovosti. A snad i papírek s telefonním číslem a jménem Karel Gott. Chtěl se snad se svým celoživotním přítelem ještě rozloučit? Proč mu v tom případě nezavolal?

Mistr by mu telefon určitě zvedl. Bál se snad toho, že by mu kamarád jeho rozhodnutí minutu před dvanáctou rozmluvil?

Vzal by si sametové sako a sedl ke klavíru

Jenže jsou lidé, kteří se s oficiální teorií nesmířili. „Kdyby se chtěl Karel Svoboda zabít, udělal by to s abnormální noblesou,“ svěřila se tehdy novinářům zpěvačka Marcela Holanová.

Prý by tak učinil u svého milovaného klavíru ve svém oblíbeném smokingu. „Nevěřím, že se sám zastřelil,“ přidal se tenkrát hudebník František Ringo Čech.

Určitě by prý po sobě zanechal dokonale vyšperkovaný dopis na rozloučenou, oblékl si své sametové sako a kolem krku si obtočil šálu. „Rozhodně by se nepicnul před barákem v louži, to mi nikdo nevymluví,“ tvrdil Ringo. Jak to tenkrát skutečně bylo, už asi nikdy nikdo nezjistí.