Dnes si můžeme vybírat z pestré palety různých mýdel podle vůně, konzistence nebo přísad. Ale nebylo tomu tak odjakživa. Než si mýdlo vybojuje svou dnešní pozici, musí urazit dlouhou cestu. První výrobky bychom se nejspíš zdráhali vzít do ruky, natož se s nimi umýt!
Naši předkové neměli k dispozici moderní technologie, které by jim usnadnily život. Nezbývalo jim, než se více rozhlížet kolem sebe a všímat si i maličkostí. Třeba když si opékali maso:
kdyby je zajímalo jen to, jak se dobře najíst, výroba mýdla by se zřejmě vyvíjela jinak.
Na rožni pečínka, v popelu mýdlo
Mýdlo totiž pravděpodobně vzniklo jako vedlejší produkt opékání masa na ohni, konkrétně šlo o kapky tuku, dopadající do popela. Výsledkem je chemická reakce, produkující kluzkou látku, která se ukázala jako skvělý prostředek pro odstranění nečistot.
Jeden z nejstarších písemných receptů na mýdlo pochází z Mezopotámie, z doby okolo roku 2800 před naším letopočtem. Je napsaný na sumerské hliněné tabulce a popisuje výrobu mýdla zahříváním směsi oleje.
Mýdlo znali i v antickém Řecku a Římě a nebylo neznámé ani dalším starověkým civilizacím. Tehdy se však zatím v širším měřítku nepoužívalo k mytí těla, ale spíše jako čistící prostředek nebo k léčebným účelům.
Různé zdroje se liší v tom, kdy a kde bylo vyrobeno poprvé a kdy se s ním lidé začali mýt.
Novinka z Arábie
Stejně tak různé hypotézy mluví o původu latinského výrazu pro mýdlo (sapo). Podle jedné legendy je odvozen od bájné hory Sapo u Říma, jiná teorie tvrdí, že vychází ze starého keltského slova.
Podle encyklopedie Naturalis Historia římského učence a válečníka Plinia Staršího (23-79) dodávalo mýdlo vlasům načervenalý odstín, což prý s nadšením využívali právě Keltové. Je zde zmíněno, že mýdlo se tehdy těšilo velké popularitě hlavně v Německu.
Během středověku se objevila také mýdla na bázi rostlinného oleje, která si získala oblibu pro svou jemnost, čistotu ingrediencí i vůni a byla tak vhodnější i k očistě těla.
Postup výroby byl i v této době velmi podobný tomu, který se osvědčil předchozím generacím. Jedno z prvních takových mýdel mělo zelenavou barvu, bylo vyrobené z olivového oleje a napuštěné aromatickým vavřínovým olejem.
Ze Sýrie ho do Evropy přivezli křižáci a obchodníci a brzy ho následovaly různé evropské verze.
Čisté ruce, základ zdraví
Poptávka po mýdle rostla, ale nevyrábělo se ve velkém množství a bylo navíc velmi drahé. Až do 18. století se lidé nemyli mýdlem pravidelně, ale jen občas nebo pouze některé části těla.
Teprve v následujícím století se díky pokroku v průmyslu, kultuře a vědě začíná mýdlo používat k mytí širšími vrstvami společnosti. Jeho cena se snížila poté, co byl objeven chemický proces, díky kterému je možné nahradit přírodní složky syntetickými.
Další objevy umožnily postupně přejít k moderní výrobě a mýdlo bylo ještě dostupnější i chudším vrstvám. Pokrok ve 20. století přinesl mnohá další vylepšení.
Mýdlo se tak postupně stává nejenom symbolem civilizace a kultury, ale také způsobem, jak se ochránit před nemocemi.
