Hygiena v minulosti netvořila vždy samozřejmou součást každodenních rituálů. Některé národy a civilizace si na ni potrpěly už ve starověku, jiné nikoliv. Jak tomu bylo třeba ve středověku?

Skvělou ukázkou starověké hygieny je i palác v Knossu. V letech 2000–1200 př. n. l. v něm nechybí důmyslný systém na odvod vody z královniny koupelny a přístavku. V něm stojí zařízení podobné splachovacímu záchodu.

Král zase ve svých prostorách může využít nástěnných umyvadel s odvodem vody do kanalizačního potrubí. Mytí panovníků se ale řídí zvláštními pravidly. Chrámoví velekněží a nejvyšší dvořané rozhodují o tom, kdo se může dotknout králova nebo královnina těla.

Myli si dávní lidé ruce před jídlem?

Archeologické výzkumy, které probíhaly v brněnské Veselé ulici v Brně v letech 2015-2017, pomohly vytvořit obrázek o životě ve městě před mnoha staletími. Ve 14. a 15. století se obyvatelé Brna seznámili s kameninou z Porýní.

Zajímavé jsou i objevy keramických nádob t té doby – tzv. akvamanilí, určených k rituálnímu mytí rukou v kostele. Tentokrát se ale vyskytovaly v měšťanských domácnostech. Dokládají tak, že si lidé myli před jídlem ruce už v době středověku.

Na druhou stranu, v době vrcholného středověku, za vlády římského císaře Karla IV. (1316–1378), byla hygiena na poměrně nízké úrovni.

Nevíme, jak často se Karel IV. koupal, nebo zda si myl ruce před jídlem, nicméně v takové míře, jak je běžné dnes, to zcela jistě nebylo.

V případě, že se rozhodl panovník umýt, služebnictvo obvykle nachystalo velkou dřevěnou káď a vodu ohřívalo v kotlích nad ohništěm. Poté ji vlévalo do kádě, v níž nakonec rozprostřelo látku, aby se v ní královo tělo během koupele neodřelo.

Do kádě se mu nechce

Větší pozornost si hygiena zasloužila až kolem poloviny 16. století, ale samozřejmostí rozhodně není ani později. V době vlády francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715) lidé vodu na mytí příliš nemilovali.

Raději používali alkohol, třeba pálenku či dokonce víno, nebo také mléko. Pro mnohé ale bylo jednodušší než se umýt nanést si na obličej silnou vrstvu pudru. Občas přece jen byli lidé ochotní vlézt do kádě s vodou.

Mnohem raději ale tělesný zápach zakrývali pomocí parfémů, třeba tím z pomerančových květů. V čistotě měli navrch venkované, kteří se často koupali v řekách nebo rybnících.