Karl Wittgenstein (1847–1913), otec filozofa Ludwiga Wittgensteina (1889–1951), zakládá roku 1889 v Kladně speciální ocelárnu hned vedle Vojtěšské huti. Jméno Poldi dostává nový podnik na počest jeho manželky Leopoldiny, dcery bohatého vídeňského podnikatele.
Dne 18. července 1893 se Poldinčin krásný profil dokonce objevuje i ve znaku celé firmy. Nová huť se rychle rozvíjí. O kvalitní ocel je zájem. Jenže dělníci ve Wittgensteinových továrnách začínají protestovat.
Pracují v naprosto příšerných podmínkách, například nepoužívají ochranné rukavice. Wittgenstein si však něco takového nenechá líbit. „Přišel s mnoha policisty a začal vyhazovat lidi,“ popisuje majitelovu reakci dobový tisk.
Zrychlení se nedaří
„Ve Spojených státech trvá výroba 100 kg železa 7 hodin, v Německu 13 a v Rakousku 33!“ vyčítá svým pomalým dělníkům Wittgenstein. Záleží mu totiž nejen na kvalitě jeho oceli, ale i na rychlosti její produkce. V tomto směru se mu však příliš nedaří.
Zaměstnanci totiž odmítají v nelidských podmínkách vůbec pracovat, natož aby přemýšleli o zrychlení výroby. Roku 1897 už má Poldi 20 zastoupení v Evropě a Rusku.
Produkce firmy roste, ovšem situace mezi majitelem a dělníky je už tak napjatá, že ji musí uklidňovat rakouské ministerstvo průmyslu.
Tlak veřejnosti
Osudným se Wittgensteinovi stává přelom roku 1898/1899. Tehdy na něj tlak veřejnosti zesílí natolik, že prodává své podíly ve firmě a raději odchází z vedení podniku.
Obrovský boom zažívá Poldi před první světovou válkou, kdy jako jedna z prvních oceláren na světě nabízí nerezavějící ocel. Poté vděčně sahá rakousko-uherská armáda, a to na výrobu svých lodí a děl.
Kvalitu si udrží firma během celého 20. století, ale po privatizaci v roce 1993 přežije jen několik částí firmy. Většina areálu společnosti dnes chátrá a uvažuje se o sanaci.
Většina areálu chátrala, až byla huť 18. ledna 2019 v elektronické dražbě vydražena za vyvolávací cenu 140 milionů Kč společností Opimo Trade z Velké Polomi.
