O lásce na první pohled bylo napsáno i řečeno mnoho. Mluví o ní knihy, básně, písňové texty a bývá jedním z nejčastějších filmových námětů. Ale i když jde o téma, kterému se věnuje obrovská pozornost, vědci tvrdí něco jiného. Skutečná láska na první pohled prý vůbec neexistuje!

V přílivu euforie z nového vztahu může být snadné uvěřit, že láska čerstvě zamilovaného páru vznikla hned na první pohled. Ale vědci mají jasno: nic takového se neděje.

Podle nich jde čistě o fyzickou přitažlivost a skutečná láska přichází mnohem později, teprve na základě vytvoření partnerského pouta.

Jako na horské dráze

Studie ukazují, že láska aktivuje určité oblasti mozku. Umístění takové aktivity se může lišit v závislosti na tom, jaký typ citu člověk zažívá: zda jde o romantický cit, mateřskou lásku nebo třeba vášeň.

Co se tedy vlastně děje, pokud jsme zamilovaní a máme pocit, že jsme našli lásku na celý život? Dochází ke stimulaci stejné mozkové oblasti a systému, jako když je člověk závislý na drogách.

Specifické procesy v těle během zamilovanosti způsobují, že emoce se podobají horské dráze. V jeden moment se nacházíme na vrcholu štěstí a v druhé chvíli v propasti úzkosti a obav. Objekt našeho zájmu se přitom stává naším důležitým životním cílem.

Ale i když na počátku vztahu lidé zažívají často velmi opojné pocity, nejsou znamením, že našli toho pravého partnera.

Chemie za zamilovaností

Takzvaná láska na první pohled podle vědců souvisí více se silnou počáteční fyzickou přitažlivostí, touhou a vášní než s opravdovým citem. V mozku však vzniká koktejl, který ve finále vede ke smršti emocí.

Různé oblasti mozku uvolňují chemické látky, jako je třeba dopamin, oxytocin, adrenalin nebo vazopresin.

První dvě jsou svázány s příjemnými pocity, pohodou i vzájemnou důvěrou, zatímco druhá dvojice bývá spojována se stresovými reakcemi, ale i agresivním chováním, u zvířat jde o teritoriální pudy.

Některé studie také naznačují, že u čerstvě zamilovaných párů se dokonce výrazně zvyšuje množství nervového růstového faktoru, který hraje roli v růstu a zachování nervových buněk.

Skutečná láska je věcí času

Podle vědců však v tomto případě ještě nejde o lásku. Zpochybňují, že je možné zažít pravou lásku, když poprvé spatříme jinou osobu.

Je to proto, že takový cit není jen o přitažlivosti a o vášni, ale vyvíjí se v průběhu času teprve díky tomu, že svého partnera postupně poznáváme a začneme milovat nejenom jeho vzhled, ale také způsob myšlení, žebříček hodnot a dovednosti.

A tak zatímco zamilovanost může připomínat pocity člověka závislého na drogách (vědci zmiňují konkrétně kokain), který zažívá výkyvy nálady, euforii, žije ve zkreslené realitě a často se stává závislým na druhé osobě, tyto stavy se postupem času zmírňují.

Spolu se zralostí vztahu se pozdější fáze lásky mění a na řadu přichází místo vášně spíše prohlubující se vzájemné pouto. A mění se také oblasti v mozku, které jsou do takového citu zapojeny.