Aby koledníci dostali barevné a často náročnými malbami ozdobené velikonoční vajíčko, musejí pro to něco udělat. V ideálním případě si vlastnoručně vyrobit nástroj z vrbového proutí a o Velikonočním pondělí ho správně použít. Funguje to tak po staletí a o tomto zvyku jsou zmínky už ve starých spisech.
Do Velikonoc se nám dnes začínají míchat zvyky ze zahraničí. Ale k českým lidovým tradicím, které se s tímto jarním svátkem neodmyslitelně pojí, patří pomlázka. A i když se na ni dívají mnozí lidé skrz prsty, není to nástroj násilí a nikdy jím ani být neměl. Právě naopak!
Jarní omlazování
Když se podíváme na samotné slovo pomlázka, zaslechneme v něm význam, který mělo odpradávna a sice omlazení, obnovu a očistu.
Hlavní roli zde sehrává svazek mladého vrbového proutí, volného nebo spleteného, který má za úkol po skončené zimě ženám přinést novou energii, plodnost, svěžest i krásu.
Muži jím na Velikonoční pondělí šlehali ženy přes pozadí i jiné části těla a vždy šlo především o žertovnou a veselou akci, ne brutální výprask, po kterém zůstávají modřiny. Existence tohoto zvyku je doložena už ve 14. století a je s ním spojeno koledování.
To, že si koledníci nejčastěji odnášejí vejce zdobená barvami, malůvkami a dalšími dekoracemi, má logiku. Vejce přece úzce souvisejí s novým životem, jarem a mláďaty!
Mnoho názvů, stejná věc
Pomlázkou se nazývá jak velikonoční zvyk, tak také unikátní nástroj, který má spoustu místních pojmenování a to zejména na Moravě.
Předmětu spletenému nejčastěji z vrbových proutků se říká například tatar, šibačka, mrskačka, karabina, namrskut, čugar, kantar nebo třeba pamihod či žíla. Podle tradice by se mělo pletení odehrávat na Bílou sobotu.
To je záležitost mužská, zatímco ženy se v tentýž den věnovaly zdobení velikonočních vajíček. K výrobě pomlázky se používá obvykle 6 až 12 proutků. Pokud se ohlédneme do minulosti, velikonoční pomlázka a spojené zvyky měly různý průběh.
Nejstarší známá zpráva pochází z díla Postilla studentium universitatis Pragensis rakouského kazatele Konráda Waldhausera (1326-1369) z roku 1369. V té se uvádí, že na Velikonoční pondělí a také následující úterý se manželé a snoubenci vzájemně mrskají a plácají metlami i rukou, ale také házejí do vody nebo polévají.
Teď zase my…
Zvyk v 15. století zmiňuje rovněž husitský teolog Jan Rokycana (1396-1471), podle kterého se vzájemně švihali pacholci a děvečky. Zmínky o pomlázce má ve svých spisech také jistý italský lékař, působící v 16. století Praze.
Podle jeho zpráv se zde o Velikonocích prodávaly barevné pentle a muži všech vrstev šlehali dívky a ženy po ramenou a vyžadovali za to vejce nebo sex. V úterý měly ženy mužům šlehání vracet.
O úterní „obrácené“ pomlázce se dochovaly zprávy z mnoha českých a moravských regionů a tento zvyk je v některých z nich udržován i dnes a mívá různé názvy, jako třeba robská mrskačka nebo ženské právo.
Někde šlehali mladými proutky také dobytek anebo oráče při první jarní orbě, aby bylo zajištěno zdraví a dobrá kondice zvířat a hojná úroda zemědělských plodin.
Užijte si velikonoční pečení!
O Velikonocích se tradičně peče beránek ze sladkého těsta. Je to upomínka na obřadní jídlo, které je popsáno v Bibli.
Tyto svátky se obvykle neobejdou ani bez mazance ze stejného těsta jako na vánočky a nejstarší české recepty pocházejí z přelomu 15. a 16. století. V majetnějších rodinách se toto kruhové pečivo s křížem nahoře často peklo pro každého člena zvlášť.
Se Zeleným čtvrtkem se vážou jidáše. Ty svým tvarem připomínají stočený provaz, na kterém se údajně oběsil biblický zrádce Jidáš Iškariotský.
