Ošklivé počasí dokáže pořádně zkazit náladu. Zima je vlezlá, slunce úmorné, mraky budí depresi… Překonáte to a jdete ven, anebo se jen při pohledu z okna klepete strachy?
Pomoc, sníh!
CHINOFOBIE
„Hurá, sněží!“ Zatímco většina lidí se těší na lyže či raduje z pohádkové zimy, některé nešťastníky přepadá panická ataka. Zavřou se doma, a dokud nezmizí skutečně poslední vločka z ulice, nevtáhnou paty!
Tito lidé nejspíš trpí chionofobií (z řeckého „chióni“ – sníh). Jak k tomu přišli? Možná přežili pád laviny, ztratili se v zimě na horách nebo měli autonehodu v silné chumelenici.
Někomu dokonce stačí vidět sníh třeba v televizi, a už se začne potit, třást, omdlévat či sotva dýchat. A co s tím? Někdy pomůže terapie, někdy se jen přestěhovat míst, kde sníh nepadá…
Mlha plná strašidel
NEBULAFOBIE
Když se rybářské městečko zahalí do husté mlhy, vynoří se z ní mrtví námořníci a chystají se na pomstu!
Nejen ve slavném hororu The Fog (1980) režiséra Johna Carpentera (*1948) značí mlha něco děsivého. Neprůhledný oblak vodní páry, visící hrozivě hned nad zemí, vás zkrátka vrhá do nejistoty – nevidíte na krok a často ani na vlastní nohy a ruce!
Nepříjemný pocit je normální, pokud vám ale nucená cesta mlhou připomíná blížící se infarkt, možná trpíte dalším nevšedním druhem fobie, pojmenovaném po řeckém slovu „nebula“ (mlha).
A co když zmrznu?
KRYOFOBIE
Někomu stačí do mrazu teplejší bunda, jiný si vezme ještě dva svetry, funkční termoprádlo, kulicha a chlupatou šálu. Obojí je v pořádku – problém nastává až ve chvíli, když se s příchodem zimy neodvážíte vyjít z domu!
Nekontrolovatelný strach k chladu (řecky „kryos“) může mít více podob. Někdy se postižení bojí, že mohou v nízkých teplotách umrznout, jindy je děsí jakýkoliv kontakt se studenými předměty.
Kryofob nevezme do ruky kostku ledu! A někdy nesnese ani přirozeně chladné materiály, třeba některé kovy.
To slunce mě sežere!
HELIOFOBIE
Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán… Víte, co mají všechny tyhle slavné romány společného? Nejen že je autorem francouzský spisovatel Honoré de Balzac (1799-1850), ale všechny, stejně jako svá ostatní díla, napíše v noci!
Podle jedné z teorií nemá na psaní přes den čas, podle jiné však jeho mozek za světla odmítá pracovat. Protože Balzac trpí neskutečným strachem ze slunce (řecky „helios“)!
Heliofobie údajně není zas tak vzácná, nějakou formou je postiženo téměř jedno procento lidí na planetě.
Někteří se naprosto přehnaně bojí toho, že je slunce spálí, či přesněji že dostanou rakovinu.
A pokud už musí za slunečného počasí vyjít ven, navlečou se do dlouhých rukávů a nohavic, vezmou si čepici, rukavice a sluneční brýle, aby ani centimetr kůže nebyl v nebezpeční…
Děsivé mraky
NEFOFOBIE
Někdo v nich vidí něžné beránky, jiný ničivé nestvůry! Není pohyb o tom, k čemu mají blíže osoby s nefofobií, nevysvětlitelného strachu z oblaků (nephos).
Co je na mracích tak strašidelného? Mohou předvídat bouřku, tornádo nebo hurikán!
Možná i proto mají nejčastěji lidé strach z oblaků typu mammatus, které visí pod těmi bouřkovými a vypadají, jako by na nás měly každou chvíli spadnout.
Občas mraky připomínají skutečně divné objekty – co když zrovna přiletělo UFO? Pokud vám při pohledu na oblohu buší srdce a upadáte do mdlob, nejste blázni. Raději ale vyhledejte odbornou terapii.
Bože, ať neprší!
OMBROFOBIE
„Proč si bereš ten deštník, když je úplně modré nebe? Žádný déšť nehlásili… “ Kdepak, pokud někdo trpí ombrofobií, deštník prostě mít musí! Co kdyby náhodou…
Jinak by to totiž každá kapka na jejich kůži vyvolala stav totální úzkosti!
Ombrofobie („ombros“ – déšť či bouřka ) se často týká malých dětí – bojí se, že i z malého deštíčku mohou být hromy a blesky. Jiné děsí představa, že dešťová voda je špinavá a může obsahovat nebezpečné bakterie!
