Ti, kdo se pohybují na výsluní a na očích veřejnosti, bývají milováni a obdivováni. Zároveň se ale také mohou stát terčem šílených násilníků, které právě taková kořist nejvíce přitahují. Až příliš mnoho známých osobností se v minulosti proměnilo z celebrit v oběti.
Zejména starší generace diváků si dodnes dobře pamatuje dojemný film Volání divočiny z roku 1966, příběh o osudech lvice Elsy natočený podle vzpomínek světově proslulé ochránkyně zvířat Joy Adamsonové.
Naše země má alespoň malý podíl na její slávě, protože Joy se narodila jako Friederike Victoria Gessnerová v Opavě, kde žila až do svých dvanácti let, než se rodina přestěhovala do Vídně.
Malířka i spisovatelka
Po boku svého muže, švýcarského botanika Petera Ballyho (1895-1980), si ve třicátých letech minulého století zamiluje Afriku. Z té doby pocházejí její vynikající portréty příslušníků keňských kmenů.
A spolu s následujícím manželem, britským přírodovědcem Georgem Adamsonem (1906-1989), tuto lásku na první pohled jen prohloubí.
Na příběhu lvice Elsy a dalších založí svůj výzkum chování velkých kočkovitých šelem a sepíše také světoznámou autobiografii Volání divočiny.
Silná a tvrdohlavá žena
Zatímco celý svět Joy pro její lásku ke zvířatům miluje, její spolupracovníci by na takové hodnocení byli nejspíš opatrnější.
„Byla to silná a tvrdohlavá žena,“ připouští například poněkud diplomaticky bývalý ředitel keňských národních parků Peres Olindo.
Jiní by si možná troufli doplnit, že Joy Adamsonová na své podřízené často křičela a neváhala sáhnout i k propuštění. Přesně to postihne i osmnáctiletého Paula Wakwarea Ekaie, kterého Joy přistihne při drobné krádeži.
Dokonce po něm na rozloučenou vystřelí z pistole. Na incident nejspíš rychle zapomene, Ekai ale ne.
Tohle nespáchala žádná šelma
Když si Joy Adamsonová vyjde 3. ledna 1980 z tábora v keňské rezervaci Sheba na pravidelnou procházku, nikdo z kolegů netuší, že ji vidí naposled. Její tělo je nalezeno nedaleko cesty a rychle se ukáže, že její smrt nemá na svědomí žádná divoká šelma.
Proslulá zooložka byla ubodána dlouhým domorodým nožem, řečeným simi. Pro pachatele není třeba chodit daleko a Paul Ekai se k vraždě také rychle přiznává. Ponížení z propuštění a podle něj i z nespravedlivého obvinění nemohl unést.
Jen díky tomu, že je nezletilý, uniká trestu smrti a vyvázne s doživotním vězením.
Máme opravdu pravého viníka?
Tím by smutný příběh o smrti milované ochránkyně zvířat mohl skončit. Po čtvrtstoletí stráveném za mřížemi Paul Ekai prohlašuje, že byl k přiznání donucen policií. „Zbičovali mě tak, že mám ještě dnes jizvy na těle,“ tvrdí.
Podle jeho slov se stal obětním beránkem, protože bylo třeba okamžitě případ vraždy světoznámé celebrity uzavřít dopadením viníka. Jestli si vymýšlí, už se asi nikdy nikdo nedozví.
