Zatímco pro protestantského malíře Karla Škrétu (1610–1674) se roku 1627 stává odchod z vlasti nutností, dvacetiletý talentovaný rytec Václav Hollar z domova pryč nemusí. Přesto nakonec odejde.

Jeho otec Jan pravděpodobně patří mezi katolíky, jinak by si sotva mohl až do roku 1630 udržet postavení vysokého úředníka Zemských desek Království českého.

Mladý Václav Hollar (1607–1677) následuje svého přítele, s nímž se seznámil zřejmě v pražské dílně belgického rytce Aegidia Sadelera (asi 1570–1629).

Václav se zde učí otci navzdory, protože Jan touží, aby se jeho syn stal právníkem. Mladík si ale prosadí svou a rychle pochopí, že v pobělohorských Čechách mu žádný velký úspěch nekyne. Přesto je na svůj původ pyšný – za jméno si přidává Bohemus.

Ačkoli je na první pohled nenápadný a spíše uzavřenější zakřiknuté povahy, věří ve své schopnosti a chce se ve světě prosadit. Vyráží proto za hranice a v kapse má pečlivě uložený doporučující list od Sadelera.

Bez něj by se s ním v zahraničních vyhlášených mědiryteckých dílnách nikdo nebavil. Když si ve Frankfurtu nad Mohanem přečte pochvalný dopis mědirytec Mathias Merian (1593–1650), uznale pokýve hlavou.

Šikovného mladíka ve své dílně může potřebovat. Václavova kresba se díky němu stává stále bravurnější. Brzy už se vyrovná svému mistrovi, zdokonalí se i v ryteckém umění.

Pod ochrannými křídly

Nechce se mu ale zůstat na jednom místě. Po zhruba roce učení u Meriana ho touha po dalších zkušenostech zavede do Štrasburku. Později, v roce 1633 zamíří do Kolína nad Rýnem. Jeho dokonalé grafické listy zde po zásluze budí pozornost.

Všimne si jich i anglický lord Thomas Howard Arundel (1586–1646). Na jeho dvoře Hollara potká láska. Grafik se zamiluje do Mary Tracyové, komorné hraběnky Arundelové, a roku 1641 si ji bere za ženu.

Možná, že se tehdy v Londýně setkává s dalším českým rodákem, který právě pobývá v Anglii, Janem Amosem Komenským (1592–1670).

Krajanovo grafické dílo prý Komenského zaujme natolik, že mu chce učinit nabídku na ilustrování knihy Brána jazyků otevřená. Zda se opravdu potkali tváří v tvář, jasné není, protože Komenského přednáška v anglickém parlamentu o reformě školství odpadá.

Jisté ale je, že si Komenský Hollarových schopností vážil a oslovit ho chtěl, zmiňoval se o tom dokonce v dopise svému příteli. Plán se ale bohužel neuskuteční.

Škoda, o Hollarově grafickém díle se mohla dozvědět celá Evropa a velmi ceněná a populární učebnice by se dostala na ještě vyšší úroveň.

Nakladatelům se nechce platit

Když v roce 1642 vypukne v Anglii občanská válka, vrátí se zpátky na evropskou pevninu. Zamíří za Arundelem, který se usazuje v Antverpách.

Pobývá zde v letech 1644–1652. Nežije si ale nijak dobře, protože zájemcům z řad nakladatelů se příliš nechce za umělecká díla platit a umělec se musí pořádně ohánět, aby uživil rodinu, kterou tvoří kromě manželky i syn Jakub (1643–1665).

V roce 1652 se znovu vrací do Anglie. Od popravy Karla I. právě uplynuly tři roky. I když napětí už pominulo, nic není jako dříve. Šlechta, která byla ochotná utratit spoustu peněz za umělecká díla a podporovat jejich tvůrce, odešla pryč.

Uživit se je stále těžší. Upadá proto do dluhů, nemá ani z čeho zaplatit nájem.

„Vypověděli ho z jeho obydlí, a tak ztratil i ten poslední chatrný domov, který vlastně po celý život hledal a toužil si vybudovat,“ píše publicista Stanislav Richter (1924–1997).

Od této chvíle se jeho život stává tragickou poutí po levných hostincích bez jakékoli jistoty. Dlouho do noci sedává nad prací, aby si dokázal zajistit alespoň existenci.

Chtějí mu sebrat i postel

Naštěstí začíná velká epocha zámořského podnikání, a tak na zakázku zpracovává mapy. Při morové epidemii roku 1665 navíc umírá jeho syn Jakub, také nadaný rytec, který měl pokračovat v jeho stopách.

Ujímá se tehdy chudé dívky jménem Honora, která se stává jeho druhou ženou. Rok poté přijde při velkém požáru i o svůj majetek. Zbylé roky svého života už jenom živoří. Stále neodbytněji se u něj hlásí o slovo jeho věřitelé, kterým nemá z čeho platit.

Umírá v březnu 1677 v naprosté bídě. „Neodnášejte tu postel, prosím. Nechte ho tam v klidu umřít,“ prosí manželka Honora Hollarová a hrstka zbylých přátel, když exekutoři chtějí zabavit i lůžko, na kterém chudý umělec leží.

Doslova před očima umírajícího starce vynášejí soudní zřízenci na pokyn věřitelů poslední cennější věci, které chudému umělci ještě zbyly: nábytek a rytecké náčiní.