Měsíc ozařuje polorozpadlou budovu uprostřed hvozdů. Strašidelnou atmosféru dokresluje hrobové ticho. Dvojice hledačů záhad prochází celé stavení, na nic zajímavého ale nenarazí, a tak zklamaně odjíždí. Po pár metrech ale zpozorují unavenou stařenku stopující u krajnice!

Hotýlek Nimrod leží až do roku 2019 čtyři kilometry od Mariánských Lázní. Zatímco na začátku 20. století má výtečnou pověst, postupem času upadá a stává se z něj ruina, kde údajně straší!

Mají povídačky reálný základ, nebo jsou jen utkvělou představou v myslích strašpytlů?

Vítejte, králi

Manželé Luisa a Gustav Utschigovi nechávají na mýtině ve Slavkovském lese postavit výletní kavárnu. Jako ideální lokalitu zvolí oblast bývalých rašelinišť s nelibě znějícím názvem Smraďoch.

Práce započnou během letních měsíců 1905, dokončení se však nedočká obchodník Gustav, protože náhle umírá. A tak se slavnostního otevření 28. dubna 1907 účastní pouze jeho manželka se synem Alfonsem. Místo si okamžitě podmaní lázeňské hosty.

Na lehátku si v Nimrodu dokonce pohoví anglický král Eduard VII. (1841–1910), který Mariánské lázně opakovaně navštěvuje. Vzácná návštěva ještě posílí oblibu malebné samoty.

Díky vzestupu turismu je kavárna neustále plná a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit.

Lesk a bída Nimrodu

Doba první republiky penzionu prospívá. Zástupy hostů si totiž pochutnat na lahodné kávě. Na oběd ve vyhlášeném hotýlku se roku 1937 zastaví i československý prezident Edvard Beneš (1884–1948) s manželkou Hanou (1885–1974).

Jenže tím jakoby úspěšná epocha skončila. Za druhé světové války má být v Nimrodu vojenský lazaret pro německé vojáky, dosvědčující prameny ale chybí. V roce 1945 získává stavení národní správce Jan Zavázal, protože původní vlastníci jsou odsunutí.

Během poválečných let obnovuje Nimrod svůj ztracený lesk, koná se v něm část programu prvního a zároveň posledního ročníku mariánskolázeňského filmového festivalu. Celebrity oslavují tolik, že hotýlek málem lehne popelem.

S nástupem komunismu mění Nimrod název i klientelu a stává se z něj Dětská ozdravovna maršála Žukova. Nemocní pacienti na odlehlém místě vydrží pouhé tři roky, poté budova míří do rukou Pražského dopravního podniku.

Ten do malebné přírody posílá za odměnu své zaměstnance. V polistopadové éře ještě deset let funguje jako penzion, jenže to je jen labutí píseň. Od přelomu milénia chátrá, a tak jde v roce 2019 k zemi.

Barabizna

Z doby, kdy se z Nimrodu stává ruina, pochází celá řada svědectví. Nocležníci se dušují, že ve zdech vidí oči, a tak musel být v hotelu někdo zazděn. Pár, jenž v penzionu stráví dvě noci zase cítí síru a slyší tajemné skřeky.

Vrcholem všeho je jakási postarší stopařka, která čeká na odvoz v blízkosti hotelu. Několik řidičů jí dokonce odváží do Mariánských lázní, tam ale popisu nikdo neodpovídá!

Jenže dnes už neexistující hotel neoplývá žádnou krvavou pověstí, není dokonce ani jasné, jestli se v jeho zdech nacházel onen vojenský lazaret. Většina folkloristů se shoduje, že děsivé místo z Nimrodu dělají sami návštěvníci.

Penzion ležel uprostřed lesů, a tak lidé cítí zlověstnou energii. I po zbourání do oblasti proudí turisté, kteří uvádí, že v místech zničehonic klesá teplota a v lesích pozorují zvláštní přízraky.