Mladík si prohlédne svůj odraz v okně a nenápadně si posune knoflík v dírce svého obleku. Kolemjdoucí zamilovaný pár si mezi polibky nevšimne ničeho. Vážený posluchač Frederikovy univerzity se dobře baví.

O století později by za snímky, které pořídí, některé noviny zaplatily hotové jmění!

Studium matematiky a fyziky zvládá Nor Carl Størmer (1874–1957) s naprostým přehledem. Přednášky na Frederikově univerzitě v Oslu poslouchá dychtivě, ale k uspokojení mu to nestačí. „Opravdu je to všechno?“ ptá se sám sebe.

Zabývá se teorií čísel, bravurně luští matematické hádanky. Cítí se trochu nevyužitý, zvládl by toho přece mnohem víc… Studentské zábavy ho brzy začnou otravovat a přemýšlí, co podniknout dál…

Mrtvoly nechce

Fotografie patří v Evropě na počátku 90. let 19. století mezi velké hity. Celé rodiny ve svátečních šatech se staví před objektiv a strnule zírají před sebe. Výsledek? Všichni vypadají jako žijící mrtvoly. Bez ducha, bez emocí.

Uchovají svoji podobu potomkům, ale je to nuda. Studené, kamenné podoby. Když se Carl dívá na takové snímky, dostává nápad: „Co kdybych vyfotografoval lidi během jejich obyčejného všedního dne?

Jak se radují, nebo jsou třeba smutní?!“ Představa uvolněných fotografií, vyjadřujících náladu okamžiku, mu nedává spát. Jeho původně nevinný vtípek na zkrácení dlouhé chvíle během studia matematiky se nakonec promění v oblíbenou zábavu, kterou tráví celé dny.

500 tajných snímků

Do knoflíkové dírky své vesty váženého univerzitního studenta skryje roku 1892 malý fotoaparát. Nikdo nic nepozná, vyčnívá jenom malá drobná čočka, která se sotva zaleskne ve slunci. Je ráno.

Carl Størmer vychází na svoji každodenní procházku norskou metropolí. Kráčí ulicí Karla Johana, pojmenovanou na počest norského krále Karla XIV. Jana (1763–1844). Někoho zahlédne, usměje se na něho. Pokyne mu.

Dotyčný netuší, že zatímco se dívá tváří v tvář nevinnému mladíkovi, vzniká tajný snímek. Carl jich pořídí na 500. Jen tak, pro svoji zábavu. Aparát zvládne šest obrázků, potom musí fotograf upalovat domů, přenastavit přístroj a znovu se pustit do díla.

Přesto se dobře baví. Den co den.

Soukromá chvilka

Svoje tajemství o ukrytém fotoaparátu prozradí veřejnosti až v roce 1942: „Nosil jsem ho ukrytý pod vestou a fotografie pořizoval přes knoflíkovou dírku, pod oblečením jsem měl šňůrku, kterou jsem protáhl dírou v kapse u kalhot.

Když jsem za ni zatáhnul, zařízení začalo fotit.

Dokázalo udělat šest fotek najednou,“ líčí roku 1942 exkluzivně časopisu St. Hallvard. Při příležitosti svých 70. narozenin pak matematik a fyzik, mezitím proslulý například výzkumem polární záře, zveřejní snímky z období studentských let 1892–1897. Vyjde najevo, že je na nich zachycen i slavný norský dramatik Henrik Ibsen (1828–1906).

Lidé očekávají senzaci, ale žádný skandál se nekoná. Známý umělec na snímku prostě pokojně kráčí hlavní ulicí norské metropole…