O to, že se můžete nejen v kině bavit úžasnými příběhy a velkolepou podívanou plnou triků, se postaral francouzský kouzelník, kteří jako první pochopil jaké možnosti film nabízí.
Bratři Lumiérové považují kinematograf pouze za technický vynález, který lidi omrzí, jen co ztratí punc neobvyklé atrakce.
Jejich prvního veřejného promítání se však účastní i muž, který to vidí úplně jinak a jako první pochopí, že má před sebou věc, se ktrerou dají dělat divy.
Nadšený iluzionista
Francouz George Méliès (1861–1938) sice pochází z bohaté rodiny majitele obuvnické firmy, šít boty ho však nebaví. Je spíš nadšeným fandou kouzelnických představení, zejména pak iluzionistů.
Když získá podíl v otcově podniku a navíc bohaté věno z výhodného sňatku, založí nejprve firmu na výrobu pomůcek pro iluzionisty a když se v roce 1888 naskytne příležitost, přejde k plánu B. Koupí divadlo, jehož majitelem byl kdysi slavný kouzelník Robert Houdin (1805-1871).
Pro představení, kde samozřejmě také vystupuje, vymyslí spoustu triků a efektních vychytávek, včetně promítání obrázků pomocí laterny magiky. Vše se mění 28. prosince 1895, kdy se stává jedním z diváků prvního promítání bratří Lumièrů.
Je nadšen a okamžitě se od nich pokusí přístroj koupit. Neprodají a ještě skeptickými poznámkami mírní jeho nadšení. Marně.
O rok později se Méliès stává majitelem kamery, postaví si malé filmové studio, které je kombinací klasického divadelního jeviště a fotografického ateliéru, a vrhne se do natáčení vlastních filmů.
První mistr filmového triku
Nejsou to však žádné obyčejné záběry ze života okolo jaké točí Lumiérové. Jeho filmy mají herce, které učí hrát jinak než jsou zvyklí z divadelní praxe, čímž v podstatě definuje základy filmového herectví.
Mají také hraný příběh a kromě střihu, který se stává základní technikou filmového vyprávění, mají také další převratnou novinku – triky.
Méliès využívá kouzelnických zkušeností a vymýšlí triky a efekty, díky kterým mohou ohromení diváci v jeho filmech vidět levitaci, nevídaná kouzla, démony, oživlé kostlivce, mluvící hlavy bez těla i různé netvory.
Mohou sledovat dobrodružné výpravy na severní pól nebo dokonce na Měsíc, hrdiny létající v podivných létajících strojích, bojující s mimozemšťany a nechybí ani víla měnící mávnutím hůlky před očima Popelky dýni v nádherný kočár.
Většinu triků, včetně slavného stop-triku, využívají filmaři v nějaké podobě dokonce i dnes.
Na svých filmech pracuje jako režisér, scénárista, kameraman i výtvarník kulis a během života jich podle odhadu historiků natočí přes 1500. Dochová se jich však pouhá stovka.
Krátký film se smutným koncem
Jeho kariéra bohužel netrvá ani 20 let. Poslední film natáčí už v roce 1913. Jako všeuměl, který si vše dělá sám, bohužel nedokáže držet krok s dobou a velkými produkčními firmami, které zaplňují narůstající filmový trh.
Když ho pak nevýhodnou smlouvou filmový podnikatel Charles Pathé (1863–1957) přive de na mizinu, stáhne se do ústraní.
Poslední léta života, kdy se živí jako pouliční prodavač, prožije tento největší z filmových inovátorů v zapomnění po boku své druhé ženy, herečky Jehanne d’Alcyové (1865–1956).
