Univerzity mají v Evropě bohatou historii. Nejstarší univerzita na světě v italské Boloni byla založena už roku 1088. A od té doby až do poloviny 17. století platilo bez výjimky, že studium na univerzitě je vyhrazeno pouze mužům.

Stejně jako v mnohých dalších oblastech středověkého života, právo na vzdělání bylo ženám upíráno.

Mluvilo se o nedostatečné inteligenci žen, některé dobové pověry přirovnávaly jejich inteligenci k opicím. Jejich úkolem bylo starat se o domácnost a o děti, zatímco muži trávili čas prací, zábavou a někteří i studiem.

Teprve s rozvojem myšlenek osvícenství se začalo o vzdělávání žen uvažovat jako o něčem ne zcela nereálném. A spravedlnost pro nadané ženy konečně v druhé polovině 17. století přinesla žena jménem Elena Lucrezia Cornaro Piscopia.

POCHÁZELA Z VLIVNÉ RODINY

Narodila se v roce 1646 v Benátkách. Tady je nutno poznamenat, že cestu k jejímu pozdějšímu úspěšnému univerzitnímu studiu měla poměrně usnadněnou – pocházela z velice vlivné rodiny, přestože byla nemanželské dítě.

Členové rodiny Giovanniho Battisty Cornara Piscopii však patřili k mecenášům tehdejších věd a umění a Elena se brzy navíc projevila jako výjimečný talent. Od sedmi let se vzdělávala v řečtině a latině, později přidala i hebrejštinu a filozofii a teologii. Byla také mimořádně hudebně nadaná a hrála na několik nástrojů.

V devatenácti letech se stala řeholnicí v řádu benediktinek, ale otec jí doporučil, aby zároveň studovala na univerzitě. Tehdy to bylo něco zcela nepředstavitelného, univerzity ženy na vyšší studia nepřijímaly.

Elena však zejména díky vlivu své rodiny přijata byla a na univerzitě v Padově studovala filozofii a teologii dlouhých dvanáct let.

Členové univerzitní komise se jí nakonec rozhodli v obou oborech udělit doktorát, ale kardinář Řehoř Barbarigo, který byl kancléřem univerzity, udělení doktorátu z teologie vetoval. Elena by poté mohla teologii vyučovat, což tehdy ženám bylo rovněž zapovězeno. Nakonec tedy Elena o rok později obdržela doktorát pouze z filozofie.

Přesto se stala první ženou, která na univerzitě získala postgraduální titul. A rovněž jedinou na následujících více než padesát let.

Druhou byla Laura Bassi, která získala rovněž titul doktorky filozofie na univerzitě v Boloni v roce 1732. Univerzity v celé Evropě se však od té chvíle na vzdělávání žen dívaly zcela jiným okem.

ZEMŘELA MLADÁ

Je proto smutné, že nabytých vědomostí Elena nemohla dlouho využít.

Psala sice vlastní práce, překládala starověké spisy, přednášela a spolupracovala s významnými univerzitami, kromě padovské i s univerzitami v Římě, Benátkách a Sieně, ale v roce 1684 ve věku pouhých 38 let podlehla tuberkulóze. Její hrob dnes leží v bazilice svaté Justýny v Padově.

Vzdělávání žen na univerzitách od té doby samozřejmě prošlo výrazným rozvojem a univerzitním studiím zasvětily svá mladá léta ženy, které následně ve svých oborech učinily významné objevy nebo se staly předními odbornicemi své doby.

Dnes je trend v univerzitním vzdělávání kupříkladu v České republice opačný – statistiky uvádějí, že na univerzitách v současné době studuje zhruba o pětinu více žen než mužů.

Ve své podstatě jsou však všechny následovnicí ženy, která pro něžné pohlaví otevřela brány univerzit.