Dvě nahá těla zmítající se pod dekou, chvíle souznění. A pak rychle domů za svým partnerem. V některých částech světa jde o ryzí hazard se životem…
Je nevěra vzácný úkaz, nebo se, ať si budeme namlouvat cokoliv, vloudí do většiny vztahů? Statistiky se různí a sexuologové upozorňují, že zatímco někteří muži mají tendenci se spíše „pochlubit“, ženy se stydí a nevěru často zamlčí i v anonymním průzkumu.
Jak výsledky průzkumů o nevěře dopadly? V Česku, kde panuje téměř 50procentní rozvodovost, hovoří nejvyšší odhady o v průměru 52 procentech nevěrníků a nevěrnic.
Pokuta za románek
Kde: Spojené státy americké
Někdo by mohl namítnout, jak je doba zkažená, ale když už na přelomu 40. a 50. let minulého století publikuje ve Spojených státech uznávaný psycholog a biolog Alfred Charles Kinsey (1894–1956) své studie, dočtete se, že 50 procent mužů a 26 procent žen mělo alespoň jednou během života mimomanželský sex.
Ostatně, zatímco u nás je nevěra uznávaným důvodem k rozvodu, v šesti státech USA jsou podle zákona chvíle s milenkou či milencem stále vnímány jako kriminální delikt.
Finančního postihu za nevěru se tak můžete dočkat například v Severní Karolíně nebo Virginii, kde za milostný románek vyfasujete pokutu kolem v přepočtu 3000 korun. Oproti trestům v některých zemích je to však spíše k pousmání…
Bezmoc žirafích dam
Kde: Myanmar, Thajsko
Je jim pouhých pět let, když jim na dívčí krk nasadí první mosazné kruhy. Váží několik kilogramů.
S dospíváním se kruhy mění za větší a až do 16 let se přidávají další – může jich být až 21. Váha takového náhrdelníku je 20 kilogramů a žena je odkázaná jen na pití brčkem. Nemůže se zaklonit, nemůže popoběhnout.
Žirafí krky patří k nejvýraznějšímu znamení kultury Padaungů (jinak také Kayanů) žijících na východě Myanmaru a severozápadě Thajska. Sundávají se jen výjimečně a s asistencí další osoby – krk je potřeba omýt a ošetřit.
Pokud by se kruhy odstranily trvale, zdeformované klíční kosti, hrudní koš a žebra hlavu neudrží a jediná snesitelná poloha je vleže. A právě tímto způsobem trestají Kayanové své manželky za nevěru.
V posledních desetiletích ale ubývá jak tradičního „zdobení“ kruhy, tak trestání touto bezmocí, která má často za následek i smrt.
Nevěra? Ukamenovat!
Kde: Irán, Saúdská Arábie, Súdán, Somálsko a Nigérie
Je mu jen deset let. Když sevře v ruce kámen, na chvíli se zarazí. Rozhlédne se po dospělých mužích okolo. Otec mu pokyne. Hoch natáhne ruku a vší silou kámen mrští. Po ženině tváři začíná stékat další pramínek krve.
Už nekřičí, z úst je jí dere jen vyčerpané chrčení plné bolesti. Po bedra je zakopaná do země. Brutální trest smrti za nevěru ukamenováním podle islámského práva šaría už nemá ani oporu v Koránu – dnešní kodifikovaná verze verš neobsahuje.
Přesto takto stále končí životy žen, a někdy i jejich (byť domnělých) milenců. Pomalé popravy se účastní i malí chlapci. Použité kameny nesmí být podle pravidel moc malé, ale ani moc velké, aby utrpení nezkrátily.
Ukamenování je jako trest stále povoleno v 15 zemích, naštěstí se ve většině z nich již nepraktikuje…
Speciální bičovací oddíl
Kde: Afghánistán, Malajsie, Maledivy, Indonésie
„Odvedla skvělou práci,“ chválí vrchní policejní vyšetřovatel věznice indonéské provincie Aceh Zakwan jednu ze svých podřízených.
Vzhledem k tomu, že Aceh je v Indonésii jediným místem, které se drží práva šaría, vzbuzuje taková pochvala směrem k ženě zvědavost. A oprávněně.
Dotyčná je totiž členkou bičovacího oddílu, který má na jiných ženách vykonávat tresty od tří do sta ran – za nemravné chování, jako je být sama v přítomnosti jiného muže, až po nevěru. V jiných zemích vykonávají tresty výhradně muži.
V Afgánistánu jde obvykle o stovku ran, které jen málokterá z trestaných vydrží bez omdlení. Nástrojem bývá ratanová hůl. Bitím trest ale nekončí. Odsouzené čeká vězení plné šikany a často i znásilňování ze strany dozorců.
