„Pivo je důkazem boží lásky,“ nechá se slyšet americký diplomat a přírodovědec Benjamin Franklin (1706–1790), který je na západě uznáván i jako vynálezce bleskosvodu a vděčíme mu za popularizaci šachů.
Inspiraci i relaxaci na dně sklenice hledá ale až příliš často.
To generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Josif Vissarionovič Džugašvili alias Stalin (1878–1953) nezná v konzumaci alkoholu žádné meze. Jediné chvíle, kdy se drží zkrátka, jsou pijatyky s širokou členskou základnou.
Je to jeho strategie – pokud se spolustraníci opijí, třeba se prořeknou s tajnými plány a skutečnými názory. Na vášni pro alkohol nic nezmění ani chátrající tělo.
O poškození srdečního svalu ví už od roku 1927. K alkoholismu přidá nadměrné kouření a přejídání se. V klíčovém roce 1945 prodělá infarkt. Jeho stav se stále horší. Nad lékařskými radami se rozčiluje a doktory posílá za mříže.
1. března 1953 pije diktátor zase do rána. Nalezen je na zemi. Na tom není nic neobvyklého, uloží ho na gauč. Jenže tentokrát za tím není jen alkohol, ale i mrtvice. 5. března Stalin umírá.
Winstonova hodinka
Všichni vědí, že pije, a ne málo. Když má přijet do Bílého domu, chystá se takzvaná Winstonova hodinka. Na ní nesmí chybět na nejlepší whiskey. Ano, řeč je o premiérovi Spojeného království Siru Winstonovi Spencer-Churchillovi (1874–1965).
Churchill kromě doutníků miluje i šampaňské. Za dva měsíce roku 1949 se v jeho domě s návštěvami, během večírků a i o samotě údajně vypije 454 lahví šampaňského, 311 lahví vína a 251 jiného tvrdého alkoholu.
