Šlechtické rody, státníci i průmyslníci. Do výtvarných děl investuje ve velkém řada institucí i jednotlivců. Napálit se je jednoduché…
Na vlastní kůži to pozná slavný rod Ringhofferů, následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este (1863–1914) i zakladatel gestapa a ministr letectví Hermann Göring (1893–1946).
Podvedený: Felix Ringhoffer
Kde se objevil vůbec první osobní výtah u nás? Překvapivě na zámku v Zákupech roku 1870.
Stojí za ním fabrika slavného průmyslníka Františka Ringhoffera II. (1817–1873), který se jinak specializuje na výrobu železničních vagonů a nějaký čas dokonce starostuje Smíchovu.
Další z členů velké rodiny, Felix Emanuel Ringhoffer (1891–1954), si potrpí na umění. Ve sbírce má i obraz Panny Marie s dítětem, který získá roku 1945 Národní galerie.
A zatímco Felix o pravosti díla údajně ze 14. století ani na chvíli nezapochybuje, první odborné zkoumání díla v roce 1983 naznačí, že jde možná o falzum. Až moderní výzkum tuhle obavu potvrdí, dílo pochází z přelomu 19. a 20. století.
Podvedený: František Ferdinand d’Este
Obráží aukční síně napříč Evropou a skupuje středověké umění. Je hluboce věřící katolík, takže preferuje sakrální tématiku. Sbírku obrazů má úctyhodnou. Není se co divit, její základ podědí po strýci, princi Františkovi V. Modenském (1819–1875).
Řeč je o Františkovi Ferdinandovi. Ve své době platí za jednoho z největších sběratelů středověkých výjevů. Na nově zrekonstruované Konopiště přesunuje jak sbírku starých maleb, tak ohromnou kolekci zbraní.
Pokud následník trůnu vidí, že nemá šanci originál odkoupit, nechá si zhotovit kopii.
Následník trůnu proti novým malbám sice nic nenamítá, ale jak ukážou expertízy na jeho sbírkách, vydá v domnění, že jde o původní díla, ohromné částky i za skvěle vypadající falza.
Podvedený: Hermann Göring
Když za spokojeným kupcem klapnou dveře, propukne Han van Meegeren (1889–1947) v upřímný smích. Právě se pomstil – ale jeho „oběť“ je nadšena! V rukou si nese cenné plátno od jednoho z nejvýznamnějších nizozemských barokních malířů Jana Vermeera (1632–1675).
Je pravé? Ani náhodou. Han je geniální falzifikátor zaměřený právě na tohoto umělce. Vybírá si díla, která zmizela a přimýšlí k nim celé příběhy. První plátna prodává posměšně těm, kdo strhali jeho vlastní díla.
„Meegeren zaspal s tím svým stylem dobu,“ říkávají o něm, aby si vzápětí na zeď pověsili nevědomky jedno z jeho děl. Han bohatne.
Obzory zalité sluncem zmaří až příliš troufalý obchod – jeden z nejlepších padělků – Krista a cizoložnici – prodá Hermannu Göringovi!
„Vy tedy tvrdíte, že jste tohle maloval vy?“ Soudci cukají koutky. „Ano… a i Emauzské učedníky,“ vyjmenována Han postupně, které obrazy jsou jeho falza. „Pcha! Prý Učedníci! Nemožné!“ div nevyprskne přítomný znalec.
Falzifikátor je po válce souzen za kolaboraci a rozkrádání kulturního dědictví. Raději přizná barvu – jenže mu nikdo nevěří! První důkaz předvede až za mřížemi. Vyžádá si plátno a barvy a namaluje dalšího Vermeera. Ani to některé nepřesvědčí, a tak vynese poslední triumf.
Namaluje obraz, který překryl právě Emauzskými učedníky. Dílo jde pod rentgen. Není pochyb, Meegeren si zachrání krk a má za mřížemi strávit pouhý rok. Pár měsíců pod odsouzení ale umírá na selhání srdce.
Z padělatele se stává národní hrdina, ten, který obelstil a zesměšnil nacistickou bestii Göringa. Jeho sláva jde tak daleko, že se dokonce padělají jeho padělky! A protože jablko nepadá daleko od stromu, nejlepším falzifikátorem Hanse je jeho syn Jacques.
