Ačkoli je Československo malý stát, jeho nejlepší muži se zástupcům ostatních Spojenců bez potíží vyrovnají, a mnozí je dokonce i předčí. Mnoho takových se vyznamená například v bojích o Británii, největším leteckém střetu, jaký kdy lidstvo zažilo. Připomeňte si osudy těch nejstatečnějších!
1. Josef František: Zemřel stejně divoce, jako žil
Jeden z nejlepších pilotů RAF je českého původu. Josef František (1914–1940) se narodí na Prostějovsku a ve věku 22 let vstoupí do československého letectva.
Poté však přijde okupace, a tak spolu s dalšími piloty uprchne do Polska, kde narukuje k místní letecké jednotce.
Působí zde jako průzkumník, ale ani tak se nevyhne boji – z otevřeného kokpitu například hází ruční granáty na německou zásobovací kolonu. Brzy jej provází pověst horkokrevného bojovníka.
Když Polsko kapituluje, přidá se k britské RAF, konkrétně její slavné polské 303. peruti. První sestřelené letadlo má na kontě 3. listopadu 1940, za měsíc přidá dalších 16.
Za tu dobu je Josef několikrát popotahován za různé prohřešky, převážně hospodské rvačky. 8. října nečekaně umírá při návratu z banálního hlídkového letu.
Předpokládá se, že mladík úmyslně přelétá nad domem svého děvčete, kde provádí příliš náročné akrobatické kousky. Ty se mu podle všeho stanou osudnými a letoun se zřítí.
2. Josef Bryks: Mistr útěků
Rodák z Olomoucka Josef Bryks (1916–1957) je po celý život mužem činu. Za okupace Československa organizuje útěky pilotů do Polska. Je však zatčen a odeslán na Slovensko do vězení.
Odtamtud ale uprchne a přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii se nakonec dostane do Francie a později i do Británie.
Tam se stane jedním z prvních Čechoslováků v RAF. V červnu 1941 je však sestřelen nad Francií a padne do německého zajetí. Až do konce války setrvává v zajateckém táboře, odkud se pětkrát pokusí uprchnout. Dvakrát se mu to dokonce povede, ale je pokaždé dopaden.
Po osvobození Francie je rovnou hospitalizován, aby se zotavil z četných válečných zranění. Po únoru 1948 je po vykonstruovaném procesu uvězněn v Jáchymově.
Svým věznitelům to ale rozhodně nedává zadarmo – chová se vzpurně, bojkotuje nařízení dozorců, nebo drží protestní hladovky.
Není mu to však nic platné. Z vězení se už nedostane, umírá následkem těžké práce a bídného zdravotního stavu v roce 1957.
3. Arnošt Mrtvý: Dělá smutnou čest svému jménu
Arnošt Mrtvý (1916–1944) se narodí na Prostějovsku a spolu s dalšími zájemci absolvuje předválečný výcvik pilotů.
Vstoupí nejprve do francouzského letectva, když Francie kapituluje, dostane se nakonec k RAF. Je velmi úspěšný střelec, ale má také velkou smůlu. Při útoku na letiště Morlaix omylem vletí do sloupu elektrického vedení.
Mrtvý však nakonec i se sloupem v křídle zvládne přeletět kanál La Manche. Druhá příhoda se mu stane při přistání na anglickém letišti. Jeho letoun má totiž závadu klapek, a tak není zcela koordinovaný a narazí do zaparkovaného vozidla na ploše.
Mrtvý vyvázne, ale řidič a spolujezdec ve voze, který se právě chystá odjet, zahynou. Třetí incident se Mrtvému stane osudným. Severně od Bruselu je sestřelen stíhačkou německé luftwaffe.
Letoun Spitfire se mu sice podaří opustit, avšak při sestupu padákem je zastřelen německými vojáky. Pohřben je v Antverpách.
