Bývali to lidé, kteří zhřešili tím nejhorším způsobem – vraždili a poté ochutnali lidské maso. Podle severoamerických mýtů je stihne prokletí. Promění se ve Wendiga, ohavného tvora hnaného sžíravou touhou po kanibalismu.

Své oběti láká do lesů tklivým, lidsky znějícím nářkem. A pak zaútočí. V lecčems připomíná vlkodlaka, ale místní ho vnímají více jako upíra. Když se sklání nad obětí, převyšuje ji až o dva metry.

Vystouplé kosti má obrýsnuté popelavou kůží a provází ho pach rozkladu. Ústa má rozervané do krve a místo zubů ční dlouhé tesáky.

Brokovnice nezabere…

Wendigo se zrodí v mýtech Algonkinských kmenů. Tito kočovní indiáni zpočátku sídlí hlavně v oblasti Velkých jezer v Severní Americe, u řeky Svatého Vavřince, kde svedou řadu lítých bojů s Irokézy, a také v oblasti Nové Anglie.

V 17. století jich je ještě na 250 000, nyní jejich počty čítají sotva 40 000 duší. Wendigo může mít podobu hrůzného netvora, nebo démona, který posedne člověka. Ten pak získá větší sílu, je rychlejší a někdy také nezranitelný. Jediné, co na něj platí, je oheň.

Zabít by se dal tedy třeba plamenometem, nebo čímkoliv jiným, pokud u toho bude vystaven ohni.

Šílený Rychlý běžec

Bestie si dokonce vyslouží vlastní lékařský termín: Wendigo psychóza. Syndrom se vyznačuje nesnesitelnou touhou po lidském mase. Vyskytuje se hlavně v zimních obdobích hladu u indiánů před tím, než se přestěhují do měst.

Popsána je řada případů, ten nejslavnější najdeme v roce 1878. Indián Rychlý běžec z kmene Kríů se spokojeně ožení, má šest dětí a je schopným lovcem a také průvodcem a stopařem kanadské policie. A pak přijde tuhý leden a únor roku 1879. Kríové trpí hlady.

A Rychlého běžce posedne Wendigo. Brutálně zmasakruje svou ženu a pět dětí, jejich maso uvaří a začne hodovat. Krveprolití šokuje i ostřílené členy kanadské policie. Rychlý běžec jim neuteče.

Stane před soudem a v prosinci téhož roku se zhoupne na oprátce ve Fort Saskatchewan v kanadské Albertě.