V první polovině 10. století se český národ nachází na prahu velkých změn, kdy opouští své pohanské kořeny a přijímá křesťanství. V čele tohoto přerodu stojí kníže Václav, jehož vláda je poznamenána moudrostí, ale i tragickým koncem.

V září 935 je Václav zrazen svým vlastním bratrem a jeho život končí krutou smrtí u vrat kostela ve Staré Boleslavi.

První polovina 10. století je dobou velkého vzestupu českého národa, který pomalu opouští své pohanské kořeny a obrací se – podobně jako velká část tehdejší Evropy – ke křesťanství. Prapor naší státnosti zvedá především legendární svatý Václav.

Kníže, který se ujímá vlády patrně v roce 921 po smrti svého otce Vratislava. Přemyslovské knížectví se v té době rozkládá především ve středních Čechách kolem hlavního pražského hradiště.

Václav vládne tak moudře, jak jen v obtížné geopolitické situaci dokáže, přesto ho však čeká tragický osud. Na hostinu k sobě do Staré Boleslavi ho zve v září 935 jeho vlastní bratr, který nesouhlasí s Václavovou politikou a touží po moci.

Hostina probíhá běžným způsobem a všichni dobře hodují a baví se. Druhého dne zrána pak Václav míří na mši svatou. Je to jeho poslední cesta.

O posledních momentech patrona české státnosti se dozvídáme pouze z kusých záznamů v dobových kronikách, které nebývají vždy nejspolehlivější. Přesto se zdá, že Václava skutečně napadli Boleslavovi muži v bráně.

První staroslověnská legenda například popisuje, že po slovním střetu bratrů přispěchal nejprve družiník Tuža a ťal Václava do paže. Kníže pak utíkal do kostela, u jeho dveří ho ale další družiníci, Tira a Česta, ubili hlavicemi a Hněvsa probodl mečem.

„Vrahové svatého mučedníka rychlou jízdou do Prahy pospíšili a všechny jeho přátele rozličným způsobem krutě zahubili a jejich děti zaživa do hloubi řeky Vltavy potopili,“ píše pro změnu Kristiánova legenda.

Ať už skutečně byly u zrodu Boleslavovy vlády tak hrozné činy, či nikoliv, jisté je, že právě on stál v čele knížectví po mnoho dalších let.

Václavova smrt se stala symbolem zrady a mučednictví, a jeho odkaz žije dál jako patrona české státnosti. Jeho příběh nám připomíná, jak křehká může být moc a jak tragické mohou být důsledky bratrovražedných sporů.