Ve známé pohádce život každého člověka závisí na výšce jeho svíce, která postupně dohořívá. V jiných vyprávění zase všem smrtelníkům vyměřují čas přesýpací hodiny, z nichž se pomalu přesypává písek. Co když skutečně existují jakési hodiny smrti?

Před odchodem na věčnost se prý mohou člověku zjevovat jeho zesnulí přátelé a příbuzní či nadpřirozené bytosti jako jsou andělé smrti, či Smrtka s kosou.  Někdy se však přicházející smrt ohlašuje mnohem nenápadněji. Třeba nějakým zvukem.

Někteří lidé prý vždy předtím, než někdo zemře, slyší záhadný tikot. Mají ho na svědomí napjaté nervy, nebo hodiny, které neodvolatelně vyměřují čas lidských životů?

Halucinace, nebo předtucha?

Paní Andrea navštíví psychiatra. „Od té doby, co můj manžel onemocněl, slyším večer, co večer tikot hodin. Přitom my máme jenom ty digitální. Bojím se, že jsem se zbláznila,“ svěřuje se.

Lékař jí sdělí, že za vše může nervozita a předepíše jí prášky na uklidnění. Bude mít žena pokoj? I přes užívání léků, Andrea tikot stále slyší. Ještě ke všemu se dočetla o tikání hodin smrti. Znamená to, že její manžel zemře?

Když v noci, zazvoní telefon, je připravena na nejhorší. To určitě volají z nemocnice, kde leží její muž! Volajícím je však Andrein strýc, který jí oznamuje, že mu zemřela manželka. Zvěstovaly hodiny smrti tedy poslední chvíle života ženiny tety?

Nebo snad měla Andrea halucinaci, kterou si zcela nesmyslně dala do souvislosti se smrtí své příbuzné?