V roce 1949 se v americkém městě Camden odehrála hrůzná událost. Mladý veterán Howard Unruh, vyzbrojený pistolí, se vydal na krvavou mstu. Během pouhých 12 minut zastřelil 13 nevinných lidí.
Sousedé si myslí, že likviduje krysy
Howard se skloní a z jednoho metru prostřelí svíjejícímu se Pilarchikovi hlavu. „Tak, a máš po srandičkách, hajzle!“ odplivne si vrah a vydá se na další cestu pomsty.
„Ano, přesně tohle řekl,“ vzpomíná Pilarchikův 8letý syn, který viděl popravu svého otce ze dveří domu na vlastní oči. Výstřely musejí zákonitě zburcovat okolní sousedy. „Proč nikdo nezareagoval?“ nechápou později policisté.
Lidé rány opravdu slyšeli, ale nikdo nezasáhl. „Myslel jsem, že někdo likviduje krysy!“ přizná jeden z nich. Unruh se vrátí na ulici a chvilku se rozhlíží na obě strany. „Kam teď?“ říká si polohlasem. Ve vedlejším domě sídlí holičství.
Jeho majitel, 33letý Clark Hoover, má u svého jména v maniakově zápisníku poznámku „Oplatit“, dvakrát podtrženou. Když samozvaný mstitel otevře dveře do místnosti, téměř nikdo z přítomných si jej nepovšimne. Provozní právě zkracuje vlasy 6letému Orrisu Smithovi.
Části mozku postříkají velké zrcadlo
Chlapcova matka sedí v koutě a pečlivě pozoruje holičovu práci. „Sedněte si, za chvilku se vám budu věnovat,“ řekne Clark pravidelnou formulku nově příchozímu klientovi, aniž by se na něj podíval.
„Hmmm, no, jak myslíš,“ utrousí tiše střelec a popojde s napraženou pistolí až za Hooverova záda. Teprve teď se holič otočí a vytřeští oči. „Co to má zname…?“ vyjekne vyděšeně. Svou otázku nedokončí a nedočká se ani odpovědi.
Vše přehluší hluk střelby. Nejdříve je na řadě chlapec. Část jeho hlavy odletí do prostoru a krev a části mozku postříkají velké zrcadlo. Žena vykřikne a začne nekontrolovatelně ječet. Howard se však nenechá vyrušit.
Obrátí zbraň proti muži, kvůli kterému sem přišel. Na tváři se mu objeví lehký úsměv a pak ho zblízka trefí do obličeje. Následně se v klidu otočí a zmizí.
Ten kluk nebyl na seznamu!
Lehce odstrčí z cesty dvě přibíhající děti, které přilákal hluk výstřelu. Ujde asi 20 kroků, když si všimne, že na něj z okna protějšího domu zírá nějaký kluk. Dlouho se nerozmýšlí a bez nějakého velkého míření na něj vypálí.
Kulka chlapce mine asi o půl metru a rozbije okenní tabulku. „To, že jsem netrefil, mě nijak nevzrušilo. Nezáleželo mi na tom. Prostě, nebyl na seznamu!“ vysvětluje později vrah do protokolu. Howard pak bez dlouhého váhání zamíří k místní hospodě.
Vezme za kliku. Je zamčeno. „Sakra,“ uleví si. Pochopí, že je ještě brzo, a tak se pokusí rozstřelit zámek. Bez výsledku.
Hostinský Frank Engel, který v tu dobu sedí v lokále se svými dvěma známými, nezaváhá a letí jako smyslu zbavený po schodech do podkrovního bytu. Má tam schovanou pistoli.
Tři přátelé mají z pekla štěstí
Jeho přátelé strachem zalezou pod stůl. „Kdyby se mu podařilo dostat dovnitř, tak jsme byli v pytli!“ vzpomíná jeden z nich.
„Frank se vrátil za výčepní pult s pistolí v ruce, ale ruce se mu tak třásly, že by netrefil ani vola!“ přiznávají shodně oba návštěvníci do policejního protokolu. Všichni tři mají z pekla štěstí.
Howardovi se zámek nepodaří rozstřelit, a tak se omezí jen na hlasitou výhrůžku: „Ještě se vrátím, a pak už tě nic nezachrání!“ Zklamán nepodařenou akcí se vydá dál. Po cestě stačí dobít zbraň. Na řadě jsou sousedé, kteří mu pijí krev ze všech nejvíc. Jejich drogerie stojí přímo na rohu.
