Má jít o úctyhodnou připomínku jejich nehynoucí slávy, namísto toho se ale vše zvrtne v opuštěné pole plné zlomených nosů a rozbitých hlav. Sochy prezidentů, kteří se dříve hřáli na výsluní, po sobě dnes jen nesměle pokukují a vyhlížejí lepší zítřky. V tomhle klubu samotářů zkrátka nechtějí zůstat napořád…

Kdo někdy projížděl rozmanitou krajinou Virginie, mohl narazit na staré známé tváře, které mají připomínat minulost a velikost Spojených států amerických.

I přes odlišné zájmy a „nabitý program“ se tu totiž sešlo několik desítek velikánů, aby zavzpomínali na staré časy. Místo toho, aby jim sekundovalo krásné prostředí a hřáli se v přízni návštěvníků, si musí vystačit sami. Velkolepý záměr je totiž ztracen v překladu mnohem dřív, než se stihne rozjet.

Nápad výletníka

Za celým příběhem stojí umělec a sochař David Adickes, který se rozhodne zrealizovat zprvu megalomanský nápad. Při jedné z návštěv slavného Mount Rushmore je naprosto uchvácen celou atmosférou a rozhodne se vydat stejným směrem.

Jižní Dakotu se ale rozhodne vyměnit za Williamsburg, malé městečko ve Virginii. K tomu, aby mohl něco podobného vytvořit, ale potřebuje peníze. Spoustu peněz. Spojí se proto s investorem Everettem Newmanem, který mu pomůže celý projekt rozjet.

Když konečně v roce 2004 může dojít ke slavnostnímu otevření Prezidentského parku, čítá inventář na 43 soch! Cestu každý návštěvník začíná audiencí u George Washingtona a končí pohledem na George W. Bushe. Jednotlivé busty váží od 5 do 10 tun a měří zhruba 5,7 metru.

Statečný rytíř

Než jsou majitelé okolnostmi nuceni v roce 2010 zavřít, spolkne park okolo 10 milionů dolarů. Pozemek, na němž si pánové po několik let hoví, je skoro okamžitě prodán a oni zůstávají bez útočiště.

Než stihne inkoust na papírech k prodeji pořádně zaschnout, vydává Newman příkaz na jejich zničení! Ke katastrofě by nejspíš i došlo, kdyby se o slovo nepřihlásil jeden z dřívějších pomocníků – Howard Hankins.

Je to právě on, kterému tato situace láme srdce a s likvidací naprosto nesouhlasí! Rozhodne se proto překousnout všechny možné i nemožné komplikace a umělecká díla v nadživotní velikosti ušetřit, a to vskutku originálním způsobem. Dá se totiž říct, že si je nastěhuje k sobě domů!

Na mrtvém bodě

„Je to úžasné, historie a to všechno. Chci zachovat vše, co mohu, a podělit se o to,“ nechává se slyšet Hankins.

Proto se s pomocí svých známých a přátel snaží o obnovu původního záměru, jen s několika dalšími vylepšeními, mezi které patří i přidání soch Baracka Obamy a Donalda Trumpa.

V jeho hlavě se rýsují také návštěvnická centra, atrakce nebo sekce věnované prvním dámám. Do boje zapojí i některé místní samosprávy. Zatím je ale všechno marné a stojí na mrtvém bodě.

Probíhají dokonce i veřejné sbírky, které by napomohly k uskutečnění tohoto záměru. Kdo by se chtěl nyní na busty přijít podívat, má smůlu. Jde o soukromý majetek a není určen pro širokou veřejnost.