Ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista představují ústřední pilíře křesťanské víry a jsou bezesporu nejvíce interpretovanou a zobrazovanou událostí v dějinách lidstva.

Přesto se v evangeliích objevují pozoruhodné rozpory a nejasnosti, které vrhají světlo na lidský prvek v tvorbě Písma.

Samotné ukřižování a zmrtvýchvstání je snad nejvíce interpretovanou, zobrazovanou a probíranou událostí v dějinách lidstva. Pozoruhodné je, jak je stejná událost popisována v různých evangeliích s nejrůznějšími odlišnostmi.

Vidět je to například na některých počtech. Třeba v Matoušově evangeliu se píše o tom, že při příchodu k hrobu Krista se měl z nebe snést anděl Páně. V dalších evangeliích je však tento moment popisován jinak.

V jednom případě mělo jít o mládence sedícího u hrobu, jindy pak o dva muže v zářících roubách, stojící opodál, a jindy zase přímo o dva anděly sedící v místech, kde měly být hlava a nohy mrtvého Krista.

Tyto rozdíly v počtu a popisu postav u hrobu ukazují na odlišné tradice a perspektivy, ze kterých evangelia čerpala.

Podobné nejasnosti panují i ohledně toho, kolik žen vlastně přišlo ke Kristovu hrobu. Jan píše, že to byla sama Maria Magdalská, Matouš pak místo toho uvádí Marii, a ještě jednu jinou Marii.

Markovo evangelium popisuje, že se ke dvěma zmíněným přidala ještě Salome, a Lukáš z události rovnou dělá davovou scénu, když píše, že šly „s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům.“ (Lukáš 24:1).

Tyto neshody v počtu svědků události mohou být interpretovány jako důkaz nezávislých svědectví, která se navzájem doplňují, nebo naopak jako indikátor redakčních úprav a odlišných verzí události kolujících v rané křesťanské komunitě.

Rozpory panují i ve výkladu, zda byl hrob při příchodu otevřený, nebo zda z něj bylo nejprve nutné odvalit kámen. A ani to není vše.

V některých částech se například uvádí, že Kristus vstal z mrtvých jako první a celá tato událost je považována za zásadní a unikátní důkaz Boží existence a výjimečnosti Krista. Jenže ve skutečnosti se z jiných pasáží ukazuje, že to zase tak výjimečné není.

Tak například v Matoušově evangeliu je popisováno vzkříšení hned několika lidí. Píše se tam: „A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena;

vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.“ (Mat 27–51,53) A o dalších vzkříšených se píše také v Listu Korintským nebo v Lukášově evangeliu.

Interpretací a teorií na toto téma existuje ve veřejném prostoru celá řada a objevují se i názory, že se skutečný význam některých pasáží se mohl ztratit při překladech.

Nicméně zjevná rozdílnost v detailech klíčových událostí Nového zákona, jako je ukřižování a vzkříšení, naznačuje, že i tyto posvátné texty podléhaly vývoji a lidské interpretaci.

To neubírá na jejich duchovním významu, ale spíše vyzývá k hlubšímu zamyšlení nad způsobem, jakým byly tyto příběhy formovány a předávány z generace na generaci.

Rozpory v popisu ukřižování a vzkříšení Ježíše, ačkoliv mohou na první pohled působit problematicky, ve skutečnosti nabízejí cenný vhled do složitého procesu vzniku a předávání biblických textů.

Namísto podkopávání víry spíše vybízejí k hlubšímu studiu a porozumění kontextu, ve kterém Písmo vznikalo.