Jako dům musí stát na pevném základě, k vedení stáda je nutná autorita pastýře. Tak jednoduše od pradávna funguje církev. Jenže kromě dobra konají její zástupci i činy, za které by se nemusel stydět sám ďábel.

„Žádná počestná žena se neodvážila vyjít na ulici, neboť Jan prznil všecko – dívky, vdané ženy i vdovy, a to rovnou na hrobech svatých apoštolů.“ Tak popisuje papeže Jana XII. (937–964) biskup a spisovatel Liutprand z Cremony (920–972).

Jenže to není všechno…

Zhýralý sluha Boží

Mladý papež, kterému je teprve 18 let, neumí latinsky a ani pořádně číst, o to víc si život náležitě užívá: „Ďáblu připíjí vínem, hraje v kostky s penězi vybranými od poutníků, uctívá Jupitera, Venuši a další démony. Nežehná ani se znamením kříže.

Papež, který má být příkladem počestnosti, má v Lateránském paláci harém, všude množství milenek, kterým rozdává zlaté církevní kalichy a nutí k sexu dokonce i svoji matku i sestry,“ píší o něm kronikáři. To nejhorší má ale teprve přijít.

Prohřešky papeže jsou i přes varování císaře Oty I. (912–973) stále častější. Krátce po sobě Jan oslepí duchovního rádce Benedikta a vykastruje a zabije kardinála Jana.

Když pak za úplatek vysvětí v konírně desetiletého chlapce na biskupa, dochází trpělivost i panovníkovi, a svolává v Bazilice Sv.

Petra shromáždění k odvolání papeže. „Vězte, že nikoli málo lidí, ale všichni, jak světští tak i duchovní, Vás obžalovali z vraždy, křivopřísežnictví, hanobení chrámu, krvesmilstva s vlastní matkou a se dvěma vlastními sestrami.

Vypověděli ještě mnohé, co uši brání slyšet,“ nechá se slyšet Ota a vyzývá Jana, který mezitím uprchl do exilu, aby nařčení vyvrátil. Ten však odmítá.

Nový papež

„Novým papežem bude Lev VIII.,“ rozhoduje císař, který však netuší, co právě způsobil. Římané, kteří si chtějí volit papeže sami, zapomínají na Janovy hříchy a vyhlašují Otovi válku.

„Je to obrovské krveprolití, které musí až sám císař zastavit,“ píší kronikáři. Papež Lev VIII. (915–965) se nakonec ujme funkce, jenže Jan se hned po odjezdu císaře vrací do Říma.

„Je čas utéct,“ shodne se Lev se svými strážci, je ale jen jeden z mála, kdo si zachrání krk. Kardinálu Johannovi řeže sám Jan nos, dva prsty a vytrhne jazyk, legátu Azzovi usekne ruku a ostatní jsou zbičováni. Další odpůrce pronásleduje a vraždí.

Naštěstí to ale netrvá dlouho. „Jan XII. je mrtev,“ dozvídá se císař, který je na cestě do Říma sjednat pořádek. „Smrt nepřišla z rukou atentátníka.

Manžel jedné z milenek jej přistihl, nezjišťoval, s kým mu manželka zahýbá a rovnou mu rozmlátil hlavu,“ popisuje císaři posel. A jasno mají i kronikáři: „Po dlouhé době zemřel papež v posteli, bohužel ne ve své vlastní.“