Kráska se přivine ke svalnatému tělu. „Prozraď mi, jak může být někdo tak silný?“ Dvakrát si vymýšlel, teď ale Samsonova ostražitost opadla: „Mé hlavy se nikdy nedotkla břitva.
Kdyby se tak stalo, síla by ode mne odstoupila.“ Onou ženou není nikdo jiný, než pelištejnská dívka Dalila. Posledního ze starozákonních soudců uspí a oholí…
Dříve se jim říkalo Filištínci, dnes je už známe coby Pelištejnce. Do historie se nezapíší zrovna na výbornou. V Bibli se dočteme, že jde o úhlavní nepřátele Izraelitů, kteří jim dokonce na čas ukradnou Archu úmluvy.
A jediná dvě pelištejnská jména, která si vybavíme, také nepůsobí pozitivně: Bojechtivý obr Goliáš a zrádná Dalila – nyní častěji psaná coby Delíla. Tajemný národ ještě donedávna halilo nejedno tajemství. Co byli vlastně zač? Archeologové mají konečně mnohem jasněji…
Říká se jim mořské národy a vynikají v bojovnosti. A právě za jejich potomky jsou Pelištejnci považováni. Poprvé se objeví někdy před 3200 lety v Levantě, což je široký pojem pro oblast Východního Středomoří.
Zaútočí na Egypt a se soumrakem pozdní doby bronzové, tedy zhruba v letech 1550 až 1200 př. n. l. srazí na kolena města kananejského lidu na území dnešního Izraele a Palestiny. Na egyptském trůně se mezi lety 1187 až 1157 př. n. l.
vyhřívá faraon 20. dynastie Ramesse III. Tou dobou dosáhne pelištejnská invaze vrcholu. Jenže, většina věcí, které o tomto národu víme, jsou značně pejorativní a pochází z biblických statí sepsaných stovky let poté, co se Pelištenci objeví v Levantě.
Co o tomto lidu víme? Jsou neobřezaní pohané, přímo barbaři a úhlavní nepřátelé Izraelitů. Od roku 1990 však probíhají rozsáhlé vykopávky hlavních pelištejnských měst. A zažitý názor bude zapotřebí trochu korigovat…
Co jedli? Psy!
Tell es-Safi bývala vesnice, ze které jsou během arabsko-izraelské války v roce 1948 vyhnáni Arabové. Zní to relativně nepodstatně, ale na zdejším kopci stávala křižácká pevnost. A právě zde a v blízkém okolí se pustí do práce archeologové.
Ukáže se, že jde původně o jedno z nejdůležitějších pelištejnských měst a před tím i lokalitu, která je trvale osídlena už od doby měděné. Nálezy přepisují historii.
Kromě drobných zajímavostí, jako že Pelištejnci si rádi pochutnají na židům zapovězeném vepřovém a kromě toho běžně konzumují psy, se také ukáže, že nejde o žádný skutečný národ, jak se dosud myslelo.
„Chápat Pelištejce jako sjednocenou migrační skupinu, která připlula odněkud z Řecka a dobyla kanaánská města, už nemá smysl,“ říká archeolog Aren Maeir (*1958) z izraelské univerzity Bar-Ilan, který řídí vykopávky v Tell es-Safi. Ve skutečnosti šlo spíše o sérii masové migrace, než jasnou vlnu dobývání.
Migranti ze západu
Pelištejnci nebyli velkým národem, ale spíše multietnickou skupinou migrantů vyhnaných zřejmě suchy a následným hladomorem. Ta se sňatky rychle asimilovala s původním obyvatelstvem.
Ovšem mimo kultury, tu si vytvořili vlastní, ale přizpůsobovali ji místním podmínkám. Ke slovu se samozřejmě dostanou i testy DNA. A vědecká obec užasne.
Z ostatků z mladší doby železné má na rozdíl od místní kananejské populace výraznou evropskou genetickou složku, která se pomalu utlumuje svazky s místními. V tom se Bible strefí.
Pelištejnci jsou tedy migranty ze západu, zřejmě hlavně z Kréty, kterou jako Kaftor najdeme zmíněnou již v biblické knize Jeremjáš coby ostrovní domovinu „útočníků“.
