Na zdi a mosty maluje vlastní verze známých reklam a sloganů, píše originální básně a nebojí se svérázně poukazovat na sociální a politické problémy. Od části národa sklízí za svůj důvtip ovace, jiným jeho bezprostřednost leží v žaludku jako kámen. Není divu, pro trefné narážky nejde příliš daleko…
Český výtvarník a jedna z nejvýraznějších osobností českého street artu Timo před několika lety vyobrazí maskota internetového obchodu Alza ležícího na zemi s prostřelenou hlavou.
Výtvor doplní slovem „Silentium“ (latinsky ticho, pozn. red.) v charakteristickém fontu, který firma využívá ve svém logu. Ta má zřejmě správný smysl pro humor – nad umělcovou pomstou za vlezlý hlas zeleného mimozemšťana se jen pousměje a na zdi ji ponechá.
Umí se trefit do černého
O něco menší pochopení má obchodní řetězec Albert, kterému se ani trochu nelíbí ukazatel odkazující na proslulou vídeňskou galerii umění Albertina, který používá jeho font a barvy. Zástupci korporátu nechají dílo zamalovat.
Nebojí se ani otevřené kritiky české politiky – logo KSČM a její heslo „S lidmi pro lidi“ jednoho dne spojí s portrétem umučeného kněze Josefa Toufara (1902–1950), který se stal obětí komunistického pronásledování.
„Vím, že to s ničím nepohne, ale třeba to někdo ocení. Snažím se, aby to nebylo prvoplánové,“ vysvětluje Timo.
Odvaha mu nechybí
Nejvíc povyku pak vyvolá nápis u sjezdu z dálnice na brněnské letiště. Tisícovky řidičů si černý na bílém mohou přečíst poněkud hanlivý komentář na účet Miloše Zemana (*1944), pod kterým je podepsán novinář Ferdinand Peroutka (1895–1978).
Takovou reakci si prezident vyslouží urážlivými výroky na jeho adresu. „Když jsem dělal ten nápis, strašně jsem se bál, že mě chytí policajti a seřežou, protože je mezi nimi jistě nemálo voličů Zemana,“ vzpomíná výtvarník.
Srdce ze zlata
Ale pak jsem se na to podíval znovu a strašně jsem se tomu smál a představoval si toho Peroutku,“ dodává. Nápis je ještě toho dne přetřen. Timo se své tvorbě věnuje už asi 20 let. Z toho dlouhá léta nelegálně, proto raději zůstává v anonymitě.
Jen málokdo ví, jak vypadá, jeho dílo ale poznáme na první pohled. „Myslím, že pro mnoho lidí, kdyby ho znali, by bylo překvapení, jaký to je tichý člověk se smyslem pro duchovno, s láskou k přírodě.
I místa si pečlivě vybírá a ten kontext je většinou promyšlený,“ vypráví český výtvarník a hudebník Rudolf Brančovský (*1980).
Na vrcholu slávy
Kolem Tima se za jeho kariéru vytvořila úctyhodná fanouškovská základna a podle celosvětově proslulého street artového umělce se mu začalo přezdívat „Brněnský Banksy“. V ulicích už vytvořil stovky děl a pořádal také několik výstav.
Podle některých zdrojů ale před pár lety rušné město opustil a odstěhoval se svou rodinou na vesnici, kde se ve svém ateliéru připravuje na další výstavy a projekty, které si u něj objednávají různé instituce i soukromníci.
Čím ho ale street art před dvěma dekádami tak okouzlil a jak se k jeho tvorbě dostal?
Dobrodružství velkoměsta
„Myslím, že jsem začal na ulici, protože mi graffiti vonělo dobrodružstvím. Sídliště nemá staré věci, jako nějaká zákoutí, půdy. Číst si tam Rychlé šípy je docela frustrující, když člověk nemá ani babičku na venkově s nějakou chalupou.
Graffiti jsem vnímal jako Rychlé šípy, dobrodružství velkoměsta,“ usmívá se.
Loni se kontroverzní umělec dočká dokonce i vlastní knihy s názvem b jako brno, která se pyšní asi 180 fotografiemi jeho tvorby, jež jsou doplněny o originální komentáře sociologa Blahoslava Rozbořila (*1959) a výtvarného teoretika Radka Wohlmutha (*1967).
