Elvis Presley je velkým fandou britské skupiny. Jejich nahrávky zná zpaměti a často z nich cituje. Ne, nejsou to Beatles. Jsou to Monty Python. Legendy britského humoru.

Jsou sice slavní a mají spoustu fandů a obdivovatelů, ale i oni sami jsou často fandy a nadšenými obdivovateli. A do některých byste to, čemu fandí, rozhodně neřekli.

Elvis, ministr švihlé chůze

I 40 let po smrti zůstává Elvis Presley (1935–1977) hudební legendou a idolem, který uctívají miliony fanoušků po celém světě. On sám je přitom neméně zapáleným fanouškem britské komediální skupiny Monty Python.

Zná všechny jejich skeče, mnohé dokáže odříkat nazpaměť (jeho nejoblíbenější se jmenuje DrcDrc). Často pořádá celonoční maratony, kde je pouští, organizuje soutěže ve švihlé chůzi a nejednou nutí ostatní, aby si je s ním přehrávali.

„Bral si ty nahrávky i do letadla. Někdy chtěl, abych je s ním hrála. Neskutečně jsme se přitom nasmáli,“ vzpomíná Elvisova bývalá přítelkyně Linda Thompsonová (*1950).

Paradoxem je, že Pythoni o tom, jakého mají slavného fanouška, nemají nejmenší tušení. „To je úžasné.

My jsme sice měli Beatles, ale Elvis, to je… když mi bylo 13 nebo 14, tak mi vlastně zachránil život, zachránil celou naši generaci!“ prohlásí Eric Idle (*1943), když se to po letech dozví.

Je škoda, že to Elvis vinou svého nezřízeného života zabalil tak brzo. Nedožil se tak totiž filmu Život Briana, který je považován za vrcholné dílo Monty Python.

Alférd miluje Béčka

Mezi režiséry je Alfred Hitchcock (1899-1980) legendou. Ve své době je pravděpodobně jediným režisérem, který dokázal prodat film už jen svým jménem.

Je považován za mistra thrilleru a jeho filmy jako Vertigo, Ptáci nebo Psycho jsou považovány za filmové klenoty.

Možná proto překvapí, že tento inteligentní, zručný a novátorský režisér je velkým fandou filmů avantgardního režiséra Russe Meyera (1922-2004), béčkaře proslaveného lacinými filmy plnými prvoplánového násilí, nadměrně vyvinutých žen a erotiky.

Jeho filmem Supervixens je Hitchcock tak nadšen, že si hned po projekci pozve do kanceláře představitele hlavní role, tehdy neznámého Charlese Napiera (1936-2011), nabídne mu smlouvu se studiem Universal a přímo na místě mu vypíše šek na 5000 dolarů.

Disney a myšák Dalí

Řekne-li se Walt Disney (1901-1966), okamžitě všem naskočí v mysli kýčovitě roztomilá animovaná zvířátka, tradiční rodinné filmy a pohádky vycházející z klasických předloh. Disney je přitom velkým fandou extravagantního umělce Salvadora Dalího (1904-1989).

Dokonce se s ním domluví na natočení animovaného filmu. Má se jmenovat Destino a pustí se do něj v roce 1946. „Chci dávat velkým umělcům takové příležitost,“ nechá se slyšet v tisku, jenže zanedlouho z projektu sejde.

Dali je „odejit“ kvůli právním problémům a film je odložen do skladu. Podle Disneyho dcery Diane (1933–2013) to na přátelství mezi oběma muži nemělo vliv. „Nadále navštěvoval dům rodičů. Miloval otcův vláček a často se na něm projížděl,“ vzpomíná.

Torzo filmu v podobě 20 vteřin natočeného materiálu a 135 Dalího storyboardů (rozkreslený filmový obraz) je ze skladu v roce 2003 vytaženo a oprášeno Disneyho animátory, kteří ho podle skic a poznámek dokončí.

Výsledkem je fascinující spojení obou stylů do jakéhosi disneyovského surrealismu.

Adolf Shatterhand

To, že masový vrah Adolf Hitler (1889–1945) miluje disneyovky tak moc, že si je obkresluje a Sněhurku se sedmi trpaslíky považuje za nejlepší film všech dob, už se psalo nejednou. Ještě předtím však má budoucí Führer v oblibě zcela jiný americký žánr.

Miluje totiž westerny. Není v tom sám, protože v době jeho dětství jsou mezi kluky v Rakousku a Německu velmi populární. Historické prameny však naznačují, nikdo je nemiluje tolik jako malý Dolfi.

Hltá romány autorů jako je James Fenimore Cooper (1789–1851), ale úplně nejvíc žere pseudowesternové příběhy Karla Maye (1842-1913), kde to všem silou, intelektem i morálně natře udatný Němec. Čte je stále dokola a první, co od něj kluci venku slyší, je:

„Pojďte si hrát na kovboje a indiány.“ Když souhlasí, samozřejmě si vymíní, že on bude Old Shatterhand.

„Byl tím tak posedlý, že když kluky hra unavila, šel si hledat novou partu, kterou by přesvědčil ke hře na kovboje a indiány,“ vzpomíná jeho starší bratr Alois (1882–1956).

Ve škole dokonce založí mimoškolní kroužek her na kovboje a indiány, ve kterém si jako nejstarší a nejvýmluvnější samozřejmě také zabere roli Old Shatterhanda.

Během dospívání sice indiány vytlačí Richard Wagner, který Hitlerovi otevře svět germánských mýtů a hrdinů, ale na mayovky nezanevře.

Při útoku na Sovětský Svaz, často Rusům říká Rudoši, a když je v dobrém rozmaru, doporučuje svým důstojníkům mayovky jako čtení na frontu.